Cestovatelská kuchařka díl 9. - Dýňový salát s estragonem a slaninou od Dagmar Mulligan

Dýňový salát s estragonem a slaninou od Dagmar Mulligan

Kývla jsem na návrh napsat článek o mé cestě k Paleo stravě, ale až poté mi došlo, že to bude můj první článek v češtině. O jídle píšu často, a to hlavně o Paleo a Low Carb, ale články a recepty mám jen v angličtině. Každopádně proč ne, alespoň uvidím, zda nezapomínám českou gramatiku a užiju si trochu srandy se psaním českého textu na anglické klávesnici. Ptáte se, proč vlastně píši o Paleu a proč v angličtině? Pojďme to vzít hezky pěkně od začátku.

Ještě před pěti lety jsem o Paleo stravě neměla ani tušení. Vždycky jsem jedla celkem zdravě, doma jsme vždy naštěstí jedli vše a moji rodiče mě naučili zkoušet i různé mezinárodní pokrmy, ale bez toho aniž bych poslouchala svoje tělo a zajímala se o to, zda mi moje strava opravdu dělá dobře. To se ještě více změnilo, když jsem se po vysoké škole rozhodla získat zahraniční zkušenosti a odjela na roční Work and Holiday program do Kanady. A jelikož je vaření a práce v gastronomii moje vášeň, bylo pro mě jasné, že i v Kanadě si budu hledat práci v tomto oboru. Byla jsem tedy radostí bez sebe, když jsem dostala práci jako kuchařka v jednom z nejkrásnějších ski areálů na světě, v kanadském národním parku Banff.

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že skoro všechna jídla v restauraci, kde jsem pracovala, byla mražená a z polotovaru. Většina příloh byla smažených ve fritéze. Stejné překvapení přišlo i v obchodech, kde sice měli krásnou zeleninu a ovoce, možná až podezřele moc, ale tomu také odpovídala jejich cena. Zato regálů s polotovary a plechovkami bylo v obchodech nesčetně a jejich cena byla až podivuhodně nízká. Dnes už bych volila jinak, ale během mého pobytu v Kanadě jsem chtěla především ušetřit na další cesty. A bohužel šetřila na špatných místech. Nepřemýšlela nad zdravotními následky místního stravování. Řekla bych, že během jednoho roku v Kanadě jsem snědla víc hranolek jak za celý život. A jak by se dalo tušit tahle junk foodová jízda samozřejmě musela zanechat nějaké následky.

Z Kanady jsem se tak vrátila se závislostí na nezdravém jídle, o nějakých 10 kilo těžší a mimo jiné následkem špatné stravy i se silnými zažívacími a kožními problémy. Stav naší pokožky totiž dost silně souvisí se stavem našich střev. Často jsem byla unavená, trpěla obrovskými výpadky energie a změnami nálad. Stejně na tom byl i můj přítel z Austrálie, který se mnou do Čech přiletěl. Ano, mimo nepříjemných kil navíc jsem si domů přivezla i jednu velmi pozitvní skutečnost - budoucího manžela. A on byl právě prvním iniciátorem toho, že bychom mohli zkusit Paleo „dietu“. Schválně jsem slovo dieta označila uvozovkami, protože se nejedná o nějaký program, který budete držet měsíc a zázračně zhubnete. Paleo je životní styl zaměřený především na stravování, ale také na to v jakém prostředí žijeme, jak se pohybujeme, spíme atd.

Každopádně když můj muž poprvé přišel s tím, že bychom mohli zkusit Paleo, klepala jsem si na čelo, že přeci nebudu jíst hromady masa třikrát denně. I já jsem totiž jako většina populace měla představu, že o tom celé Paleo je. Cpete se masem od rána do večera, občas přidáte zeleninu. Ale jelikož mi to nedalo a chtěla jsem něco udělat se svými přebytečnými kily, začala jsem se o celou problematiku trochu více zajímat. Čím víc jsem o Paleu četla, tím víc mi docházelo, že se nejedná jen o dietu založenou na konzumaci masa a zeleniny. Že by to možná i za tu zkoušku stálo. A tak na konci roku 2013 začala moje Paleo cesta.

Postupně jsem v mém jídelníčku omezovala obiloviny, mléčné produkty, rafinovaný cukr a luštěniny. Klasické přílohy nahrazovala zeleninou, ale především začala objevovat nové chutě, postupy a suroviny. S omezením průmyslově zpracovaných potravin a sladkostí se mi mimo jiné upravilo i vnímání chutí a já si po dlouhé době začala naplno užívat opravdovou chuť základních potravin. A hlavně díky přechodu na Paleo jsem v kuchyni začala opět trávit více času a prohloubila svojí vášeň k vaření. A ono experimentování s různými ingrediencemi a chutěmi mě přivedlo ke staré dávno pohřbené myšlence o tom, psát vlastní blog. Nic z toho samozřejmě neproběhlo přes noc, ale i tak jsem postupně Paleo stravě dávala větší a větší přednost před tou konvenční, protože jsem se po ní jednoduše cítila mnohem lépe a pomalu shazovala kila nabraná v Kanadě. A konečně na začátku minulého roku, po zdatném testování na mém manželovi a nejbližších, jsem sebrala odvahu a založila si blog s jednoduchými recepty z reálných potravin. Svůj online receptář s nejoblíbenějšími triky a případnou inspiraci pro ty, kteří chtějí dát šanci zdravému jídlu a životnímu stylu, ale neví si úplně rady. Pro ty co chtějí vařit chutná zdravá jídla, bez toho aniž by to zruinovalo rodinný rozpočet.

A proč, že je můj blog v angličtině? Když jsem se rozhodla, že se osmělím a svá díla budu sdílet veřejně, jedno opravdu velké rozhodnutí už jsem totiž měla za sebou. A to, že se přestěhuju se svým manželem do jeho rodné země, Austrálie. Blog pro mě tedy nebyl jen sbírkou receptů, ale i způsobem jak si zdokonalovat angličtinu zábavnou formou. 

Rok 2017 pro mě tedy opravdu přelomový. Jako introvert jsem vystoupila ze své komfortní zóny a začala veřejně sdílet své vlastní recepty, postupy a myšlenky. Přestěhovala jsem se na druhý konec světa, ale také ještě jednou a ve velkém přehodnotila svůj vztah k jídlu a jeho zdravotní přínosy. Sice už v roce 2015 jsem četla bestsellery Jídlo na prvním místě a Whole30, které nemohu vynachválit a každému doporučuji přečíst a na vlastní kůži vyzkoušet, ale trvalo mi další dva roky než jsem se odhodlala a Whole30 sama zkusila a naplno si uvědomila jak velký vliv má strava na naše zdraví a chování. Na 30 dní jsem se vzdala obilovin, luštěnin, mléčných výrobků, jakékoliv formy cukru včetně medu, alkoholu a jakýchkoli sladkých jídel kromě ovoce. Poté jsem dle programu zařazovala jednotlivé položky zpět, abych zjistila, jak na ně mé tělo reaguje. A tak jsem díky programu Whole30, který je vlastně přísnou obdobou Palea, zjistila například, jak jídlo ovlivňuje moje nálady a energii, že je mi lépe když jím méně sacharidů, a že když občas zhřeším, tak mě pravděpodobně bude čekat i ona kolísavá nálada a špatné trávení. Že ačkoliv nemám alergii, tak mi mléčné výrobky způsobují ekzém a křeče, stejně tak i oblíbené bílé víno. Ale hlavně se mimo jíné naučila odhadnout svou ideální porci jídla, kterou mé tělo potřebuje, aby nestrádalo, a tak se dostala na svou ideální váhu. A věřte tomu nebo ne, ta porce vůbec není malá. Když totiž dáme přednost plnohodnotným potravinám, zelenině, masu, vejcím a ovoci, nemusíme se trápit porcemi jako pro vrabce nebo počítáním kalorií. Naše tělo si dokáže říci, co potřebuje, pokud mu dáme šanci. Díky tomu, že jsem začala poslouchat své vlastní tělo, se neřídím žádnou dietou nebo pravidly, ale dám si to, na co mám chuť, kromě vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Ale jak už jsem psala, díky Paleu a Whole30 se mi změnilo vnímání chutí a také si uvědomuji následky svých činů. To ve skutečnosti znamená, že mám upřímně ve většině případů chuť na zdravé jídlo, které tvoří z většiny zelenina doplněná o maso (protein) a zdravé tuky. A pokud mám opravdu velkou chuť na něco jiného, tak si dvakrát rozmyslím, jak na to bude mé tělo reagovat a zda mi to chvilkové potěšení za to stojí.

Paleo nebo ještě lépe Whole30 bych tedy určitě doporučila každému vyzkoušet, především kvůli onomu návratu k původním plnohodnotným potravinám a získání ztracené rovnováhy a možnosti se znovu naučit poslouchat signály vlastního těla. Je totiž téměř neuvěřitelné, co poté dobře zvolená strava dokáže.

O Paleu, a o tom jak je pro nás jídlo důležité, bych dokázala pravděpodobně psát ještě hodiny a použít ještě další milion slov, protože je to něco, co mě opravdu zajímá a baví. Ale zároveň nechci odradit všechny čtenáře hned z počátku. Pokud by ale někdo chtěl začít a neví jak na to, velmi ráda pomůžu a poradím. A pro ty, kteří třeba jen hledají inspiraci na nové recepty, spousta z mých výtvorů je nejen Paleo, ale i low carb nebo dokonce veganská, tak na mém blogu thepeckishgril.com nebo i na Instagramu thepeckishgirl sdílím veškeré povedené recepty, a i kdyby si je prohlédl jen jediný člověk, tak budu mít stejně neuvěřitelnou radost.  

Napsala: Dagmar Mulligan

Foto: Dagmar Mulligan

http://thepeckishgirl.com/

Salát z pečené dýně s estragonem a slaninou

podle Dagmar Mulligan

Ingredience:

o   1     malá dýně (cca 800g)

o   200g slaniny

o   3 ks  jarní cibulky

o   hrst  estragonu

o   3 lž  domácí majonézy

o   5 lž  hrubozrnné hořčice

o   2 lž  dijonské hořčice

o   sůl a pepř

Postup:

1.   Domácí majonéza

Ve vysoké nádobě s úzkým hrdlem, ideálně ne o moc širším než je průměr tyčového mixéru, si připravíme majonézu. Do nádoby rozklepneme jedno vejce, přidáme citrónovou šťávu, 2 lžičky dijonské hořčice, sůl, pepř a nakonec přilijeme dva hrnky oleje. Necháme ingredience se usadit a poté do nádoby zasuneme tyčový mixér a mixujeme. Jakmile se barva emulze začne měnit, mixér pomalým pohybem vytahujeme nahoru. Poté majonézu několika pohyby promixujeme opět ode dna a zpět a máme hotovo. Majonézu necháme před dalším používáním odpočinout v lednici.

2. Salát s estragonem a slaninou

Oloupanou a očištěnou dýni nakrájíme na malé kostičky cca 1 cm velké. Dýni rozprostřeme na vymazaný plech, osolíme a opepříme. Dáme péct na 200 °C na 10 – 15 minut. Je třeba, aby dýně byla měkká. Mezitím si můžeme opéct na pánvi nebo poté v rozehřáté troubě slaninu, kterou pak nakrájíme na kostičky. Upečenou dýni necháme zchladnout a smícháme se slaninou, jarní cibulkou, estragonem, hořčicí, majonézou a dochutíme dle libosti solí a pepřem. Před podáváním je dobré nechat salát alespoň dvě hodiny uležet v lednici, aby se chutě řádně spojily.

Přejeme dobrou chuť.