Cestovatelská kuchařka díl 6. - Zeleninové placky s pečenou zeleninou - laktóza free

Zeleninové placky s pečenou zeleninou - laktóza free

Vaříte s láskou? Já jedině s ní, protože pokaždé když stojím u plotny, připravuji dobroty pro ty, co mám ráda. Ať už se jedná o mou lásku, rodinu, kamarády či mě samotnou. Ne vždycky jsem si ale užívala trávení svého volného času u sporáku.

Můj děda byl vojenský kuchař a dost často nám doma vyprávěl zážitky z vojny. Bavila jsem se nad tím, jak dokázal básnit o svíčkové omáčce, kterou však vždycky připravovala babička. Stejně jakékoliv jiné vnouče budu tvrdit, že moje babička uměla nejlepší svíčkovou na světě, a nikdy mě nikdo nepřesvědčí, že tomu tak není. Odjezdy do ozdravoven nebo do lázní, kam jsem kvůli astmatu dost často jezdila, byly pro mě snesitelnější, protože jsem věděla, že vždycky, když se vrátím, bude svíčková. Stejně jako kremrole k narozeninám a svátku. Nikdy mě vlastně nenapadlo, jak úzce spjaté je dobré jídlo s láskou. S láskou vzpomínáme na člověka, který nám vždy dobře uvařil. S radostí básníme o baště a místě, kde jsme se dobře najedli. S láskou se vracíme tam, kde nás vždycky čeká něco dobrého. Když nemáme dobrou náladu, dobrý oběd nebo večeře nám ji vždycky náramně zlepší.

Já jsem nikdy netoužila motat se okolo plotýnek. Nebyl důvod. U babičky jsem se skvěle najedla, u maminky i tet jakbysmet. Do doby, než jsem se ocitla na Kanárech s bandou hladovců, nebylo třeba umět vařit.  Mojí specialitou nikdy nebyly masové pokrmy, ale ze zeleniny jsem dokázala vykouzlit cokoliv. Postupně jsem se jako správná bylinkářka, což máme v rodině, začala zajímat o všelijaké koření a divoké byliny. Když jsme přešli na zdravou výživu, byla jsem posedlá čtením etiket na každém výrobku. Musím říct, že i teď trávím v krámě víc času, než normální smrtelník. Nedej bože, když se ocitnu někde v cizině.   Zbožňuji hledání a zkoušení nových potravin. Zajímám se o jejich chuť, účinky na lidské zdraví či naopak.  

 Od mých tří let jsem trpěla na ekzémy. V pěti mě příšerné svědění přešlo a rozjelo se astma a alergie. Alergie na plísně, roztoče, zvířecí srst a pil. Ještě, že v té době nebylo atraktivní zjišťovat potravinové alergeny. Všechno to mělo ale jednu výhodu. Každý rok jsem byla alespoň čtrnáct dní u moře a mamka, aniž by to tušila, ve mně vypěstovala závislost na cestování. Do svých dvanácti let jsem s ní projela téměř celou Evropu křížem krážem.

Prošla jsem během svého dětství, puberty i dospívání různými procesy léčení. Od antibiotik, vakcín, prášků na alergie, přes bylinky, akupunkturu, akupresuru, alergologie až po léčitele, ale moje alergie neustále přetrvávaly. Astma se nám, hlavně díky mamčině zarytosti, podařilo zdolat, ale kočku jsem si pohladit pořád nemohla. Já, milovník zvířátek, jsem se na ně mohla dívat tak leda na obrázku. Hodně jsem tím, ještě ke všemu jako jedináček, trpěla.

Poprvé v životě jsem měla kočku v náručí, když mi bylo 13 let. Navštěvovali jsme léčitelku, doktorku, která nám díky jejímu speciálnímu stroji sdělila, že mám alergii na mléčné výrobky. Musela jsem držet přísnou dietu, což bylo v období Vánoc docela peklo. Ovšem po dvou měsících jsem se mohla mazlit s živými chlupáčci, a to byla ta nejlepší odměna, jakou si kdo můžete představit. Bohužel vše vydrželo nějaký ten měsíc a po zapojení mléka do jídelníčku, se i alergie vrátila do mého života.

Ve dvaceti osmi letech mě něco osvítilo a k mléčné dietě jsem se vrátila zpět. Už jsem měla svůj vlastní rozum a odhodlání svůj život změnit. Na Silvestra jsem si dala předsevzetí, že vyřadím mléčné potraviny ze svého jídelníčku, a tak se taky stalo. Nedotkla jsem se ničeho, kam se jen přidávala lžíce mléka, másla nebo jogurtu. Babička si kvůli tomu málem vykroutila oči, ale i ona se naučila dělat svíčkovou s ovesnou smetanou a pak ji vynechala úplně. Popravdě musím říct, že když jsem si po nějakém čase lízla té se smetanou, vůbec mi nechutnala.

Nejdřív jsem si život bez mléčných výrobků nedokázala ani představit, ale za krátko jsem si krásně zvykla. Mé milované sýry jsem vyměnila za tofu a tempeh. Kravské mléko jsem nahradila sojovým, které jsem si sama připravovala. Po čase mě však přešlo neustále čistit připálené plotýnky, protože ať živočišné, tak rostlinné, utíkají z hrnce úplně stejně. Raději jsem přešla na mléko mandlové, kvůli jeho jednoduché přípravě. Večer se namočí hrnek mandlí do vody. Ráno se voda slije, mandle se nasypou do mixéru, přilije se hrnek až dva čisté filtrované vody a mixuje se. Hodně lidí mléko cedí. Já zřídka kdy, ale pokud ano, tak drť zapracovávám do nějakého těsta nebo si z ní připravuji kaši. Když byl čas, připravila jsem si mléko rýžové. Postup je stejný jak u mléka mandlového jen rýži máčíme více jak 24 hodin v poměru na 100 g rýže/ 500 ml vody. Stejným způsobem si můžete připravit mléko z kešu, konopí, pohanky, ovesných vloček, špaldy, prostě ze všeho, co vás napadne. V ledničce vám vydrží několik dní. Smetanu na vaření jsem si oblíbila ovesnou a na šlehání mandlovou. Trochu jsem trpěla se sladkým, protože ve všech mých oblíbených sušenkách a tyčkách se nějaké to mléko nacházelo. Postupem času jsem však přišla na to, že v hořké čokoládě žádné mléko není. Že místo horalek, tatranek a věnečků plných bílého cukru, palmového oleje a zvýrazňovačů chutí, existují tyčinky z datlového sirupu s ořechy, chalva, a spousta dalších laskomin. Hodně jsem si oblíbila chuť karobu, hlavně na polevy, ale dobré je ho doma neskladovat moc dlouho, protože vcelku rychle podléhá zkáze. Stejně jako kakao. V létě jsem trpěla, co se týče zmrzlin, protože ovocné, vodnaté nanuky plné cukru mě nikdy moc nepřitahovaly. Naštěstí i u nás už existují dobré kavárny, cukrárny, které nabízejí skvělé domácí sorbety. Kdo se pohybuje na Novém Zélandu, může ochutnat nanuky či zmrzliny z kokosového mléka. Jsou v dostání v každém větším obchodě a já bych se po nich mohla utlouct. Stejně tak jako po kopečkové zmrzce z kokosového mléka s rozmarýnem a malinami. Nejlepší na světě. Jen si vzpomenu a už se mi sbíhají sliny. Kokosové mléko se tu využívá vcelku hodně.  Taktéž jsem tu poprvé ochutnala kokosový jogurt, což je neskutečná lahoda a každou lžičku si užívám.  

Musím se přestat rozplývat nad kokosovými dobrotami a vrátit se ke svému bezlaktózovému jídelníčku, který se díky této dietě perfektně odlehčil. Když jsem po třech měsících stoupla na váhu, jelikož mi padaly kalhoty, zjistila jsem, že mám 6 kg dole, což byl příjemný bonus. Vrchol blaha jsem ale zažila u kamaráda na bytě, který má doma kočku a fretku. Pokaždé jsem skončila na nějaké té zázračné pilulce proti alergii, abych tam přežila. Tentokrát jsem se vzbudila s kočkou téměř na hlavě a nic. Bylo mi nádherně. 

Pilová alergie se ztratila úplně. Kočkám už se také vyhýbat nemusím, ale jakmile mám trošku oslabenou imunitu, cítím, jak mě lechtá v nose. Někdy dojde i na prášek, ale to tak maximálně jednou do roka. Mléčným výrobkům se snažím neustále vyhýbat, ale už to tolik neřeším. Pokud mi ale někdo dá vybrat mezi kokosovým jogurtem a kravským, vždy šáhnu po rostlinné alternativě. Občas zhřeším nějakou tou mléčnou zmrzkou, dobrým sýrem nebo zakysanou smetanou, tu mají totiž na Novém Zélandě přímo famózní.  Proč by taky ne, podle krevního rozboru už na laktózu alergii nemám a na lepek mi také zjištěná nebyla.

Z toho všeho vyplývá, že nevařím jen s láskou, ale i s citem. Snažím se vnímat svoje tělo, co mu dělá dobře a co naopak ne. Pokud mi občas řekne, že bez poctivé mléčné zmrzliny v Itálii nepřežije, tak ho rozhodně poslechnu. Co bych přece pro svou lásku neudělala.   

Zeleninové placky s pečenou zeleninou

Ingredience 2-3 osoby:

Na placky:

2 vajíčka

½ hrnku červené čočky – namočená na půl hodiny ve vodě

¼ malé hlávky bílého zelí – nakrouhaného na jemno

¼ menšího tuřínu – škrabkou naškrabeme na malé plátky

1 větší mrkev – škrabkou naškrabeme na malé plátky

kousek brokolice – nakrájené na jemno

rýžová a tapioková mouka na zahuštění

garam a chicken masála, sůl, černý pepř, kajenský pepř

Na zeleninu:

1 hrst malých brambůrek nebo dvě větší brambory

jedna fialová brambora – chuťově nehraje žádnou roli, ale jídlo barevně oživí

1 řepa – já použila candy beetroot – je to řepa křížená s bílou ředkví, v Čechách jsem se s ní nesetkala

1 hrst jamů – v češtině se tyto růžové hlízy nazývají Oka. Chuťově připomínají bramboru se šťovíkem

kousek dýně a tuřínu

1 lžíce hořčice, 1 lžíce medu, 7 lžic olivového oleje, pepř sůl

Postup:

Zeleninu očistěte. Nemusíte se držet mého návodu. Použijte, co máte v lednici. Super je například kořenová petržel. Pokrájejte na menší kousky a smíchejte se zálivkou, kterou připravíte z hořčice, medu, pepře, soli a oleje. Zálivka se musí hezky metličkou vymíchat. Dáme péct do trouby na 180°C dokud brambory nezezlátnou. Občas promícháme.

Mezitím si připravíme těsto na placky. Zeleninu smícháme s vajíčky, červenou čočkou, kterou propláchneme v čisté vodě. Přidáme trochu čisté vody, tak lžíci od každého druhu masály. Pokud máte rádi ostrá jídla, přidejte kajenský pepř, sůl a černý pepř. Mouky přidávejte postupně. Mělo by vám vzniknout vcelku řídké těsto. Nejlépe poznáte hustotu, když usmažíte první placku. Pokud drží hezky při sobě, není co řešit. Placky smažíme téměř nasucho, pokud tedy máte dobrou pánvičku. Pečeme je pomalu, aby se propekly i uvnitř.

Podáváme s pečenou zeleninou, nakládanou zeleninou a kdo nedrží dietu ocení domácí majonézou nebo jakékoliv chutney.

Napsala: Alena Voglová

Foto: Alena Voglová

Facebook