Cestovatelská kuchařka - díl 2. Vegetariánské curry z Ubudu

Cestovatelská kuchařka  - díl 2.  Vegetariánské curry z Ubudu

Zavřete oči a představte si, že před sebou na stole máte své oblíbené jídlo. Cítíte tu vůni? Jeho chuť vás vystřeluje do jiných dimenzí, nemůžete se jí nabažit. Slastný úsměv a pocit spokojenosti zaplavuje vaše tělo. Vychutnáváte si pocit blaženosti.

Stejné pocity jsem prožívala já nad vegetariánským curry ve městě Ubud na Bali. Nemohla jsem se té dobroty nabažit a objednala si druhou misku. Měla jsem pocit, že prasknu, ale ta chuť. Té se nedalo odolat. Se slastným výrazem v obličeji a jiskrách v očích jsem požádala místní servírku, zda by mi mohla prozradit recept. K mému překvapení se usmála a začala diktovat. V tu chvíli jsem si připadala nejšťastnější na celém světě, a to je ten správný okamžik, vymyslet nějakou zběsilost.

Napíšu kuchařku o indonéské kuchyni.

Během chvíle se můj deníček z cestování po Bali zaplnil poznámkami o potřeštěném nápadu. První věc, kterou jsem si byla stoprocentně jistá, byla ta, že nechci napsat další z mnoha kuchařek. Věděla jsem, že chci spojit cestopis, s cestovatelským průvodcem a kuchařkou dohromady. Proč by měl člověk vařit kuchyni ze země, o které nic neví a zároveň, proč ho nenalákat jet ochutnat originál? I když se budete snažit sebevíc, podaří se vám sehnat všechny patřičné ingredience, nikdy nedocílíte té stejné chuti, jako lidé, kteří pokrm připravují v té dané zemi. Atmosféra a konkrétní místo se prostě nahradit nedají.

Nakonec kvůli jednomu curry bez masa se dal do pohybu projekt Cestovatelské kuchařky, jejíž první díl z Bali a Gili se teď snažím ve volných chvílích dát dohromady. Je to trošku těžší, když se nacházíte v jedné z nejnádhernějších zemí světa, na Novém Zélandě, a máte spoustu dalších nápadů, co psát, čím se zabývat, co se učit.

Momentálně se vlastně učím i vařit. Nikdy jsem se speciálně o přípravu pokrmů moc nezajímala. Vařila jsem si svoje zeleninové směsi. Nakupovala ve zdravé výživě a orientovala se spíše na přípravu zdravých jídel ze zeleniny, kterou jsme vypěstovali nebo která se jako plevel nachází všude kolem nás. Užívala jsem si čerstvých bylinek a experimentovala s jejich chutěmi. Mlela si svou vlastní mouku a pekla kváskový chleba.

Po první návštěvě Bali jsem ve své kuchyni začala používat hodně kokosového mléka, kurkumy, zázvoru a chilli. Po druhé návštěvě Bali, kdy jsme se s kamarádkou, úžasnou fotografkou, Péťou, vydaly realizovat náš první díl Cestovatelské kuchařky, jsem přidala čerstvý kokos, palmový cukr, nesolené, nepražené buráky, citronovou trávu a galangal. Že netušíte, o co se jedná? Ani se vám nedivím, protože u nás v běžných krámech, tento kořen podobný zázvoru nemáte šanci sehnat. Galangal se používá v indonéské, malajské a asijské kuchyni. Jeho chuť je výrazně pronikavější, citrusová. Konzistenčně je daleko tvrdší než zázvor a kořen je lehce narůžovělý. Zařadit bychom ho měli do našeho jídelníčku už hlavně kvůli jeho účinkům v boji proti rakovině zažívacího ústrojí, tlustého střeva, jater i prsu. Navíc podporuje mužskou plodnost a je protizánětlivý. Extrakt z galangalu má také antimikrobiální účinky a působí proti mnoha bakteriím, které infikují potraviny. Je vám tedy jasné, že v kombinaci s chilli, zázvorem a kurkumou se pokrm stává nesmrtelným, a vy si tak v Indonésii můžete Vegetariánské curry klidně přidat, aniž byste se obávali, že zbytek dovolené strávíte na záchodě.

U nás ho v čerstvé podobě seženete hlavně V Sapě, vietnamském tržišti, v Praze. Odtud se také veškeré asijské potraviny, koření, zelenina i ovoce distribuují do měst po celé republice, kde se vyskytuje vietnamská komunita.  Já jsem například objevila takovýhle krám ve Vyšším Brodě na náměstí, kam chodí nakupovat převážně Vietnamci, tudíž tam seženete čerstvou citronovou trávu, čerstvý koriandr, všechno možné koření, omáčky, exotické ovoce i zeleninu, čerstvou kurkumu, zázvor i galangal či tamarindovou pastu. Není nic jednoduššího, než se v nějaké vietnamské večerce zeptat, kam chodí nakupovat.

Tady na Zélandu je takovýchto krámků spousta. Stačí zadat do vyhledávače China grocery, město kde se nacházíte, a vždycky na vás nějaký krám vyskočí. Ne všechny jsou ale stejné sortimentem a liší se i cenově. Nejlepší jsem zatím objevila v centru Aucklandu a ve Wellingtonu. 

Každopádně mě čínské nudle mě teď moc netrápí, jelikož přebývám v domku s pěti kluky, kde národnostně vede Česká republika, takže mi ve svých letech nezbývá než se naučit vařit hezky česky… a s masem.  Momentálně mě čeká hovězí guláš s knedlíkem, takže pojďte raději nejdřív na mé oblíbené zeleninové curry.

Zeleninové curry (3 porce):

2 mrkve – nakrájené na kostky

2 brambory – nakrájené na kostky

1 balení čerstvého tempehu - koupíte v obchodě se zdravou výživou nebo ve větších supermarketech, já preferuji značku Sunfood, hlavně pokud si kupuji uzený tempeh

2 větší růžičky květáku

100 g mladých lusků hrášku – dostání ve velkých supermarketech nebo ve vietnamských prodejnách

50 g fazolových lusků – long beans – u nás k dostání v Sapě, ale je možné je nahradit klasickými lusky

100 g čerstvých kukuřiček – u nás nejsou moc často k dostání, ale v sezóně, kdy se zavařují malé kukuřičky, jich bude všude kvanta, hlavně na poli – je možné je i vynechat a použít jinou zeleninu

100 g bílého hlávkového zelí – nakrájeného na menší kousky

50 g listového špenátu

1 kostka zeleninového či kuřecího bujónu

200 ml kokosového mléka

Postup:

Mrkev, brambory a tempeh na kostičky nakrájené smažíme na rozpáleném oleji 2 minuty spolu s pokrájeným zelím.

Květák, lusky, fazolky a kukuřičky pokrájíme na menší kousky a podusíme ve vodě. Voda by neměla zakrývat zeleninu. Dusíme při vysoké teplotě dvě minuty a poté přidáme 200 ml kokosového mléka. Je velmi důležité jaké kokosové mléko použijete. Vždy se řiďte pokyny na obale a kupujte pouze mléko nebo kokosovou smetanu, která bude obsahovat co nejvyšší procenta kokosu. Moje oblíbená indonéská značka je Kara, kterou jsem našla i ve vietnamském krámě ve Welingtonu. Coconut cream  obsahuje 90% kokosu, vodu a pouze jeden přírodní stabilizátor. Její sametovou, hustou konzistenci, lehce nasládlou, s jemnou chutí kokosu si okamžitě zamilujete. Bohužel u nás je k dostání pouze u jednoho internetového prodejce, a surově řečeno, je nechutně drahá.  V tomto případě se však nevyplatí šetřit. Levnější kokosová mléka obsahují namísto kokosu, kokosové aroma a spousty Éček.  

Po dvou minutách přidáme bujón a špenát. Poté přihodíme smaženou zeleninu a 2 lžíce curry směsi. Chvíli provaříme. Podáváme s rýží.

Směs na curry:  (Pokud nemáte možnost sehnat ingredience na čerstvou směs, použijte green curry pastu. Moje oblíbená značka je Cockbrand, která se dá u nás na webu sehnat za perfektní cenu.)

1 červená cibule – nakrájet na kostky

12 zelených chilli papriček – pokrájet

1 lžička mletého či nadrceného černého pepře

2 stébla citrónové trávy – oloupané a nakrájené na kousky

1 lžíce kurkumy – může být i v prášku, lepší je ale čerstvá - pozor neskutečně barví

5 stroužků česneku – pokrájet

1 lžíce galangalu – nejlepší je čerstvý, ale může být i v prášku

5 citronových listů – seženete ve vietnamských krámcích nebo použijte citrónovou kůru

2 ořechy Kemiry – indonéský název,  candle nut, česky tungovník – u nás bude asi obtížné je sehnat, ale v čínském obchodě na Zélandu jsem ho již viděla. Je podobný makadamovému ořechu, ale mají rozdílnou chuť. V pastě tvoří zahušťovací složku. Je možné ho v pokrmu vynechat. Pozor, musí se vařit či smažit, jinak je toxický.

1 lžička římského kmínu

1 lžíce pasty z krevet nebo krevetového koření – je možné jej zase sehnat ve vietnamském krámku

1 lžička soli

120 ml oleje

Postup:

Rozmixujeme cibuli a pak přidáme, chilli, pepř, citrónovou trávu, česnek, citrónové listy, galangal, kurkumu, kemiry a mixujeme. Mezitím si na pánvičce zahřejeme římský kmín a koriandr. Teplem se v koření rozvinou chutě. Zbytek ingrediencí spolu s kořením přidáme do mixéru a mixujeme vše na jemnou pastu. Na pánvičce rozpálíme olej a pastu smažíme 15 minut. Pasta vydrží až 14 dní v lednici nebo ji můžete zamrazit a používat průběžně i 2 měsíce. 

Napsala: Alena Voglová

Foto: Petra Čermáková

Facebook