Kristina Haidingerová: Historie ve mně jitří fantazii!

Kristina Haidingerová: Historie ve mně jitří fantazii!

Stejně tak jako v muzice, tak i v literatuře existuje takzvaný underground. Tedy celá řada autorů, kteří nemají primární zájem prodávat svá díla v tisícových nákladech, nejsou tlačeni nebo omezováni velkými vydavatelstvími, což osvobozuje jejich díla od komerčních témat a na prvním místě je tak srdce a citový prožitek z příběhu před komerčním úspěchem. Jednou z takových spisovatelek je i Kristina Haidingerová, jejíž jméno se nyní učí vyslovovat právě příznivci undergroundu.

Vaše druhá kniha je žánrově zcela odlišná od první knihy. Zatímco Ti nepohřbení jsou syrové vampýrské dílo, tak Richardovy živé hračky jsou poetické a erotické. Proč tak rozdílná díla? Čím nás překvapíte příště?

Když se nad tím zamyslíte, tak jsou si oba příběhy podobné. V obou jde o lidské drama, jen se každé odehrává za rozdílně uvěřitelných okolností. Hrdina Hraček – Richard Steinberg prožil v mládí trauma, opovrhuje láskou i lidmi, ale nakonec se beznadějně zamiluje do svého chráněnce Michaela. Samuel Segeth z Nepohřbených přežil vlastní popravu, byl násilím proměněn v krvelačnou a poměrně slušně žíznivou stvůru, ale i přes to se snaží zachránit svého malého bratra. Berte to jako více či méně fantastické alegorie na tisíckrát prožité skutečné osudy.

Co se týká žánru jako takového - erotika se vydává vždycky a všude, jakkoli spekulativní je kvalita, takže se snažím podporovat především horror. Představit ho dalším čtenářům, ať už jako prvoplánový brak, který ale dokáže být po čertech zábavný, nebo i jako seriózní literaturu. Momentálně píši druhý díl Nepohřbených. K vydání chystám také dvě související povídky, a to v internetovém magazínu Howard -povídku Tělo Satanovo (která dokonce odhaluje jednu z hlavních zápletek budoucí knihy!) a v chystaném sborníku Ve špatnou chvíli na špatném místě - povídku Služebnice (která je prequelem k Nepohřbeným).Pozitivní čtenářské reakce na Richardovy živé hračky mě ale přivedly na myšlenku sepsat také osudy Richardovy a Michaelovy dcery. I když je u mě děsuplná literatura na prvním místě, určitě si sem tam odskočím i k dalším žánrům.

Ve svých knihách se držíte dávných časů, co vás přitahuje na minulých staletích?

Historie ve mně jitří fantazii. Vždycky si pokládám otázku, co za tou kterou událostí mohlo stát, jaké byly osudy těch, kteří se nedostali do kronik. Dnešní doba je pro mě moc ohraná, abych se do ní nějak nadšeně vracela i v knihách. Samozřejmě nejde o žádné definitivní přesvědčení - například jedna dějová linie v Nepohřbených se odehrává v současnosti, a na tu dokonce navazuje právě psaný druhý díl.

Jak moc ovlivňuje váš vlastní život vaše knihy?  Dáváte do nich i vlastní zážitky?

Tak jako asi většina autorů - ano. A beru i zážitky dalších lidí. Přátele musím varovat, že „cokoli přede mnou uděláte nebo řeknete, může být použito v knize.“ Skutečné osoby také používám jako předlohy k většině ilustrací.

Proč jste se rozhodla knihy ilustrovat?

Každý příběh si představuji jako film. Odmalička jsem sbírala fotky z filmů, byla jsem jimi doslova posedlá. Tím, že psaný příběh doplním „záběrem“ z nějaké scény nebo portrétem hlavního hrdiny a k tomu přidám úryvek z nějaké písně, se snažím knihu alespoň trochu přiblížit filmu. I jako čtenářka obrázky vítám. Bohužel ale většina webů a e-shopů vůbec neuvádí, zda je to které dílo ilustrované, natožpak aby se někde objevilo jméno ilustrátora. Je to hodně nevděčná práce.

Všiml jsem si, že v obou knihách přímo citujete některé metalové kapely. Jak moc ovlivňuje muzika vaše psaní?

Velmi. Řekla bych, že ze všech aspektů asi nejvíce. Většinu scén vymýšlím za poslechu tvrdé hudby nebo i klasiky, filmových soundtracků a podobně. Dříve jsem horlivě překládala a veršovala texty metalových kapel, neboť jsem měla potřebu ostatním sdělit příběhy či myšlenky v nich obsažené. Spousta lidí tvrdou hudbu ihned zavrhuje, aniž by zjistila, co se ta která skupina vlastně snaží říci. Poslední dobou se naštěstí situace mění k lepšímu.

Jaký autor je váš nejoblíbenější a jak moc inspiruje vaše díla?

Už od patnácti jsem hltala Anne Rice. Myslím, že mě ovlivnila opravdu hodně. Časem se ale její díla stále více odkláněla od pro mě zajímavých témat a prvotní kouzlo se kamsi ztratilo. Psát jsem začala také pro to, že mi toto kouzlo začalo chybět a nikdo jiný už podobně nepsal. Obdivuji celou řadu spisovatelů a spisovatelek, ale ti mě inspirují spíš jako člověka. Při vymýšlení příběhů se naopak snažím naprosto se osvobodit, abych mohla bořit klišé a popírat škatulky, zajít co nejdál.

Mimo psaní a ilustrování pořádáte také různá setkání literátů, umělců a fanoušků hororu, nejbližší akce bude 25.3. v Českých Budějovicích v baru Nosferatu. Jak takové večírky probíhají?

Základem je sezvat lidi stejného nebo podobného smýšlení, aby se mohli vzájemně seznámit, pobavit a inspirovat. U nás se koná celá řada skvělých literárně-zábavních akcí, většinou jsou však orientovány spíše na fanoušky klasické fantastiky, horror je brán jako extrémní subžánr. A tak jsme se s manželem rozhodli vytvořit con přímo pro fanoušky horroru. Ohlasy byly okamžité. Ozvala se spousta spisovatelů, kteří dosud neměli možnost oslovit větší cílovou skupinu. Objevili jsme také vynikající maskéry, malíře, filmaře nebo fotografy. Minulý ročník HorrorConu navštívilo přes sto padesát nadšenců, někteří dojeli až ze Slovenska. Proběhly výstavy, projekce filmů, ukázkové maskování nebo křest hned pěti horrorových děl. Další ročník se uskuteční letos v polovině listopadu a přípravy jsou již v plném proudu. Budějovická akce je vlastně takovou putovní předehrou. Jako organizátoři chceme vědět, co fanoušky nejvíc zajímá, co by si na akci přáli. Putovní setkání je malou akcí, kde bude dostatek času i prostoru seznámit se dalšími fanoušky horroru i samotnými autory. Bude se klábosit, určitě proběhne i nějaké to autorské čtení a nesmí chybět CrepyBox, kam každý může odložit nepotřebné knihy, filmy, časopisy nebo i rekvizity s horrorovou tématikou - aby si je mohl vzít někdo další. Pokud to vyjde, dostaví se i spoluorganizátor HorrorConu, spisovatel a editor horrorového internetového magazínu Howard, Honza Vojtíšek. V budějovickém Nosferatu horror baru se scházejí příznivci jak horroru, tak i tvrdé hudby, atmosféru navíc umocňuje množství tematických rekvizit – je to ideální místo pro takové setkání. Další zastávkou bude Plzeň, místo právě vybíráme.