Cestovatelská kuchařka 22. Díl - Vánoce na Novém Zélandě s chutí tradičního dortu Pavlova

Cestovatelská kuchařka 22. Díl - Vánoce na Novém Zélandě s chutí tradičního dortu Pavlova

„Vánoce , Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé.“ Koledy? Dárky? Uklízení? Pečení? Teď, když je léto v plném proudu? Když je sezóna ředkviček, jahod, salátů, sluníčko pálí a oceán vybízí k osvěžení? Trochu divné, ale je to tak. Tady u protinožců se Vánoce prožívají úplně jinak. Nic však nenahradí sníh, teplo domova a vůni vanilkových rohlíčků.

Mé první Vánoce v létě jsem oslavila minulý rok v Aucklandu. V podstatě jsem se těšila, že přeskočím všechen ten stres, gruntování, davové šílenství v obchodech, pečící mánii deseti druhů cukroví a nekonečného přejídání. Mým snem bylo vyvalit se na hezké pláži, dát si něco dobrého k jídlu, plavat v oceánu a při západu slunce si otevřít lahvinku dobrého zélandského vína.

Sny a realita se občas od sebe liší, ale záleží na úhlu pohledu. Štědrý den jsem celý strávila v práci. Pracovala jsem v restauraci u pláže, takže přes dvouhodinovou pauzu jsem si stihla zajít zaplavat, potkat pár českých přátel, válejících se na pláži a nakonec se připít s kolegy v práci, kam přiběhl Secret Santa a donesl mi domácí kokosový olej. Přátelé a kolegové v práci si tu většinou dávají dárky formou Secret Santa. Znamená to, že se na papírky napíšou jména a každý si jeden vylosuje. Znamená to, že dárek v předem stanovené ceně například do deseti dolarů, dostane zrovna ona osoba. Nejzábavnější je, že nevíte, od koho jste dárek dostali.

Druhý den ráno jsem si přivstala a virtuálně se podívala s rodiči k jejich úžasnému stromu, který jako každý rok dominuje našemu obývacímu pokoji. Pak jsme si u našeho úžasného paletového stromečku otevřeli dárky i s mými přáteli, popřáli si krásné Vánoce a každý se rozběhl užívat si volno po svém.

Celkově jsem ale zažila jen pár momentů té pravé vánoční atmosféry. Jedním z nich bylo navštívení Franklin Road. Ulice, která se v období adventu rozsvítí všemožnými světýlky, svítícími sochami, lidé tu o víkendu zpívají koledy a nejenom my Evropané z toho máme Vánoce. Popravdě řečeno jsem se cítila jak v americkém vánočním filmu. Druhý moment byl při pečení perníčků a vyrábění ozdobiček na náš originální stromek.                                       V naší domácnosti nechyběl ani adventní věnec z mušlí, pouštění pohádek s anglickými titulky a zpívání anglických a českých koled. Musím říct, že bylo fajn sejít se v domě s lidmi, kteří mají svátky klidu a míru rádi stejně jako já.

Druhé Vánoce jsme slavili v červnu. O vánoční atmosféru se postaralo chladné počasí pod bodem mrazu a zasněžené hory v okolí. Kluci přinesli domů úžasně vonící borovičku, kterou jsme ozdobili mušlemi a světýlky z mojí Estimky. Dárky byly krásně zabalené pod stromkem, bramborový salát odpočíval v lednice a místo cukroví jsem napekla kluků oblíbený Caramel Slice a sušenky s názvem Afgan biscuits. Už nám chyběla jen ryba, kterou jsme se akčně vydali chytit. Chytli jsme klasicky spíš rýmu, ale odpoledne to bylo báječné. Nakonec jsme si v krámě koupili pořádný kus čerstvého lososa a tuňáka. Nechyběl svařák a dobrý rum. Slavení Vánoc v červnu není ničím neobvyklým. Některé zélandské rodiny si je vyloženě užívají.

Mé třetí Vánoce u protinožců slavím zrovna teď na jižním ostrově, kde počasí připomíná spíš podzim. Jediný barák tu není vánočně ozdobený a nikde za oknem nevidíte blikající stromeček. Jediný stromek ve městě, je umělý. Žádné adventní trhy, na které jsme zvyklí, žádný svařák ani cukroví, žádné vánoční výlohy. Jediná vánoční akce, která se zde koná v každém městě je Santa Parade. Je to přehlídka alegorických vozů a vánočně vymóděných lidí připomínající trochu brazilský karneval. Mnoho firem tuto akci využívá i jako levnou reklamu.

Dalším vánočním ukazatelem je proměna zboží v supermarketu. Akce na exotické ovoce, regál plný vánočních sladkostí, lednice narvané různými druhy obrovských noh uzené šunky, regály u pečiva zdobí krásné krabičky s tradičním anglickým Christmas pudding, který s naším pudinkem nemá absolutně nic společného.  Připravuje se ze spousty sušeného ovoce, másla, oříšků, cukru a brandy. Každá anglická i zélandská rodina na něj má svůj vlastní recept. Já jsem se s Christmas pudding setkala poprvé v Anglii, kde mi ho za nekřesťanské peníze koupila mamina rodiny, u které kamarádka dělala au-pair. Když jsme ho pak posvátně na Štědrý den rozdělali, dokázali jsme sníst maximálně dvě lžičky a zbytek letěl do koše. Něco tak příšerného jsme snad v životě nejedli.

Letos bude mít Christmas pudding druhý pokus, mě přesvědčit o tom, že si právem zaslouží být na Štědrovečerním stole. Tentokráte jsem dostala domácí kousek od jedné paní z keramického kroužku, který jsem tu začala navštěvovat. Přinesla mi ho se slovy, že udělala letos dva, tak že mi jeden ráda věnuje, abychom ho ochutnali. Do ruky mi podala zmrzlou hroudu zabalenou v plátýnku s instrukcemi, že ho mám půl hodiny vařit v horké vodě. Podávat ho mám vanilkovým pudinkem, který se tu běžně prodává v litrovém balení jako mléko. Výborný prý je i se zmrzlinou.

 Další tradiční, vánoční pochoutkou je Pavlova Cake. Nový Zéland a Austrálie vedou dlouholeté spory o původu tohoto křehkého zákusku. Pravda prý je taková, že dort vymyslel novozélandský kuchař na počest baleríny Anny Pavlovové, která na začátku 20 st. navštívila Austrálii a Nový Zéland. Dort má připomínat její baletní sukni, která byla ze světlezeleného hedvábí. Proto původní křehký bílkový dort byl ozdoben ovocem kiwi.

Podle mého průzkumu, je však nejoblíbenějším vánočním desertem Trifle. Každá rodina používá jiný recept i jiné ovoce. Záleží, jaké ovoce jim zrovna roste na zahrádce. Trifle je zákusek se kterým, jsem se setkala až zde. Na jeho výrobu se používá většinou piškot, roláda nebo sušenky, kterými se vyklade miska, směs se pak zalije želé s kusy ovoce, to se nechá ztuhnout a přijde vrstva pudinkového krému, pak zase želé, krém a na konec sušenky. Mísa se pak nechá chvíli odpočívat v lednici. Na závěr ušlehají velké množství šlehačky, navrší ho na piškot a zasypou ovocem. Můj kiwi kamarád Neville přidává ještě hodně třešňového likéru, který se musí lít přímo na piškot, a ten prý pak chytne úžasnou chuť.

Tradiční Štědrovečerní večeře se také velmi liší. Zélanďané přejali anglickou tradici Vánoc, kdy se Vánoce neslaví 24. prosince, ale až den poté. Tradice rodin se však liší. Mnoho zélandských rodin se již schází 24. prosince, kdy spolu všichni povečeří. Hlavním chodem je teplá uzená šunka či krocan, zelený hrášek, brokolice, pečená zelenina a popřípadě zeleninový salát.  Po večeři děti připraví ke stromečku něco na zub pro Santa Clause a jeho spřežení. Většinou se jedná o sušenky a mléko. Pak jdou všichni spát. Ráno 25. prosince se opět celá rodina schází u stromečku. Nejstarší dítě rozdává dárky. Větší rodiny se scházejí pospolu až dopoledne 25. prosince. Rozbalují společně dárky a pak obědvají.  Pokud již rodina společně večeřela, dojídá k obědu pouze zbytky od večeře. Přes den se pak všichni vypraví na pláž, kde většinou i pár dní stanují, grilují a užívají si krásného počasí a volna. Děti mají šest týdnů prázdnin.

Když jsem se ptala, kde kupují stromeček, že jsem tady v Balcluthe žádné prodejce neviděla, bylo mi řečeno, že si ho většinou jdou někam uříznout nebo mají umělý.

Vánoce na Zélandu jsou opravdu jiné. Nám Čechům chybí naše tradice a vánoční atmosféra, kterou ať pečete perníčky, cukroví, koukáme na pohádky, tak ji nikdy nenavodíme takovou jako doma. Mnohým z nás k oné vánoční náladě chybějí i naše rodiny, bez kterých ty svátky přece jen nejsou ty pravé. Asi proto se většina Čechů, či kamarádů cizinců z cest a práce, scházejí a slaví Vánoce dohromady. Různé národnosti si mezi sebou ukazují své tradice a ochutnávají tradiční pokrmy.

Z toho vyplývá, že je jedno, kde a jak slavíte Vánoce, ten správný vánoční duch, je všude na světě. Člověk je obklopený lidmi, které má rád a oni mají rádi jeho a pokud s někým nemůže být, tak na něj alespoň vzpomíná a připíjí na jeho zdraví. Stejně jako já letos z pláže připiji na štěstí, lásku a zdraví všech dobrých lidí nejenom mého života.

Napsala: Alena Voglová

https://www.facebook.com/cestovatelskakucharka.cz/

Vánoční Pavlova Cake

Ingredience:

o   4                vaječné bílky

o   50 g            cukr krystal

o   1 lžíce         pudinku – vanilkového nebo 1 lžíce kukuřičného škrobu

o   špetka        soli a vanilkového lusku (nebo vanilkové esence)

o   1 lžíce         bílého octu (může být i normální)

Na ozdobu:

o   1 ks             kiwi

o   6 ks            jahod

o   400 ml        smetany na šlehání

o   1 lžíce         práškového cukru

o   špetka        vanilky

Postup:

1.     Bílky začneme pomalu šlehat a přidáváme rychlost. Po chvíli začneme přidávat po lžících cukr a šleháme kolem 6 minut. Pak přidáme špetku soli, vanilkové esence a octu. Šleháme, dokud není sníh úplně hustý. Správnou hustotu poznáte podle toho, že když metly zastavíte a prohrábnete sníh směrem nahoru, zůstane vám pevná špička. Pak ještě přidáme jednu lžíci krystalového cukru, jednou protočíme metly a vypínáme.

2.    Bílky navršíme na plech s pečícím papírem. Uděláme vyšší kolo, na kterém pak nahoře začneme tvořit špičky nebo-li vlny. Já dělala rozbouřené moře. Dáme péct do trouby, která je předehřátá na 140 °C a pečeme hodinu a 20 minut. Vršek Pavlovy by měl být krásně dohněda, ale nesmíte ho spálit. Poté troubu vypněte, ale nevyndávejte Pavlovu ven minimálně 30 minut nebo se slije.

3.    Mezitím si nakrájíme ovoce na menší kousky, dle uvážení. Ušleháme šlehačku, do které během mixování přidáme cukr a trochu vanilky. Šlehačka nemusí být tak hustá. Pavova je správně upečena, pokud je povrch krásně křupaví, ale vnitřek nám bude připomínat pěnové bonbóny. Na tento bílkový korpus navršíme šlehačku, ovoce a podáváme. Výborná je také s trochou zmrzliny.

4.    Novozélanďané, když pečou Pavlovu na vánoční stůl, tak pečou rovnou tři kusy. První prý nebude nic moc, druhý už bude přijatelný a třetí perfektní, ten až ozdobí šlehačkou a ovocem. Chce to prý získat praxi, aby člověk věděl, jak mají být bílky husté a hlavně jak dobře vám peče trouba, jak dlouho je třeba tam Pavlovu nechat, aby nebyla spálená, ani vysušená, ani slitá. Pokud se vám ale povede, tak vás překvapí svou lehkostí a báječnou chutí. Není třeba zákusek hned celý sníst, je možné ji krásně uchovat i v ledničce a řekla bych, že druhý den je ještě lepší. Přejeme krásné Vánoce a dobrou chuť.