Cestovatelská kuchařka díl 13. - Falafel se zeleninovým salátem dle středomořské kuchyně

Falafel se zeleninovým salátem dle středomořské kuchyně

Občas je těžké se zastavit, vydechnout, nadechnout a jít dál s čerstvým větrem v zádech. V Aucklandu to není problém, fouká tu docela solidně, a tak i mě tenhle tichomořský „vánek“ zavál na druhou stranu města.

Vždycky jsem si přála pracovat na pláži, a tak jsem sedla na Onzo, uložila životopisy do batůžku a vyrazila opačným směrem. Pryč z rušného centra. Nejdřív jsem se ale zastavila na zmrzlinu z pravého ovoce, která je typická pro Zéland, ovšem já ji dobře znám už od nás z Lipna. Ještě minulé léto jsem se s ní krmila každý den. A jestli chcete slyšet pravdu, máme ji lepší. Nad takovou borůvkovou od Jeřába na kiosku Lipno Lake Resortu, by Kiwáci nevěřícně kroutili hlavou. Nejvíc asi nad tím, že jim zmrzka obarvila pusy na modro.

Na Okahu Bay mě jako první zaujala příjemná restaurace přímo u krásné, vzdušné tělocvičny, kde se cvičí jóga. Opravdu krásné místo, ale momentálně nikoho nepotřebovali. Posilu na léto však shánět ale budou. Odcházela jsem s informací, že se mi ozvou. Pokračovala jsem dál na Mission Bay. Krásná pláž plná Svatojakubských mušlí, baštících Maorů, fotících Asiatů a opalujících se turistů. Hlavní silnici lemovala jedna restaurace za druhou. Vzala jsem to od zadu. Rozdala čtyři životopisy a v páté restauraci jsem díky Češce za barem dostala šanci přijít na zkoušku. Ta trvala hodinu. Naštěstí pouze hodinu. Restauraci řídili samí Indové. Vybavilo se mi varování: „Neber práci, kde je manažer Ind,“ byla jsem ale v takové situaci, že bych vzala i práci, které velí čert. Ke všemu tento Ind byl velmi sympatický. Bohužel v den, kdy jsem přišla na zkoušku, odjel na týdenní dovolenou a místo něho tam bylo dalších pět Indů, kteří už mi nepřišli tak sympatičtí. Absolutně jsem neměla přehled, kdo tam komu velí či jaký úsek má kdo pod kontrolou. Jídlo mi přišlo odporné, stejně jako výtah, kterým se do patra dováželo. Jediná sympatická věc byla ta, že točí Hoegaarden, belgické pivo, které fakt můžu. Propustili mě s větou, že až se manažer vrátí, tak se mi ozve. Vystřelila jsem ven a zhluboka si oddychla. Tajně jsem doufala, že se mi neozvou, jelikož tam jsem opravdu pracovat nechtěla. Doteď nechápu, proč je tam pořád tak narváno, jestli je to tou super teráskou, širokým výběrem točených piv nebo tím, že dělají každý den akce na nějaké jídlo, které bych já ovšem do pusy nedala.

Další přišla na řadu Mexická restaurace Dos Amigos. Super, mexickou kuchyni znám, nebyl pro mě problém se naučit jejich menu. Trochu mě zarazil téměř stránkový email o tom, co vše musím umět a jak bude celá zkouška probíhat, ale říkala jsem si, že to bude fajn. Dostala jsem vodu, vyplnila dotazník o tom, že souhlasím s tím, že nemám nárok na žádné peníze po dobu zkoušky. To mi nikde předtím nedali. Manažer se šíleným přízvukem mě vyzkoušel z menu. Prošla jsem. Pak mi ukázal kasu a nechal mě si s ní pět minut hrát. Pak přišel na řadu bar. Tam jsem se ztratila, protože nealka, alka a hlavně tequilly tam bylo tolik druhů, že mi šla hlava kolem. Naštěstí mi to ukázal jen tak, abych měla vůbec tušení, která bije. Pak mi vysvětlil, jak to u nich chodí. Zahráli jsme si divadélko na zákazníka a servírku. Pak mi řekl, ať to jdu naklepat do kasy. Trochu problém, když jsem si napsala jen konec, kdy mi došlo, že si asi jen tak nehrajeme. Samozřejmě téměř všechno špatně. Zeptal se mě, zda si to chci zkusit znovu. Kývla jsem na souhlas. Uvítala jsem ho mezi dveřmi španělsky, snažila se ho usadit, načež se na mě podíval a řekl: „Neposlouchala jsi mě, takže zkouška skončila. My tě nechceme,“ usmála jsem se, zatlačila slzu a vyletěla ze dveří. Sedla jsem si na pláž a slzy pustila ven. Vysoká škola, pedagogické minimum, tuna kurzů, manažerka v Tesco, vedoucí recepce velkého resortu, učitelka na střední škole, učitelka keramiky a tvůrčího psaní, novinářka a na Zélandu se nechytím jako blbá číšnice. Já, kterou číšničina bavila, a neměla jsem s ní ve svém rodném jazyce žádný problém. Přemýšlela jsem o sobě, o životě, o tom, co jsem si vlastně chtěla dokázat, tím že jsem sem odjela. Kdyby mi bylo dvacet nebo dvacet pět, vypadla po vysoký a chtěla nabrat zkušenosti, tak by se to dalo pochopit. Teď bych visela někde na stromě na jižním ostrově, sbírala třešně, pusu zalepenou, gatě roztrhaný, stan postavenej a byla bych děsně spokojená. Ale ve třiceti čtyřech letech se tu snažím něco si dokazovat nebo spíš si uvědomit, že jsem naprostá nula.

Popravdě řečeno jsem se po psychické stránce cítila jako mleté maso. Strašně moc jsem si přála dostat práci v restauraci, ale po téhle zkušenosti mě přepadl pocit, že na to nemam. „Budu teda uklizečka,“ vynesla jsem verdikt sama pro sebe.

 V té době jsem si vcelku hodně psala s jedním Brazilcem. Musím říct, že nebýt jeho, tak jsem to v Aucklandu asi zabalila. Jenže všechno se děje pro něco a on mi tuto myšlenku krásně deklaroval. Uklidňoval mě, že nejsem neschopná, jak si myslím, jen že tahle práce není pro mě, že ta správná teprve přijde. Dokázal mi vždy spravit náladu a já jsem mu za to neskonale vděčná. Hlavně měl pravdu. Do třetice všeho dobrého. Ozvali se mi z další restaurace na Mission Bay, zda bych nepřišla na pohovor. Bodrum Kitchen, turecká kuchyně, manažer zřejmě z Indie, kuchař taky a servírka vypadala na Sýrii. Zrovna tato restaurace na mě neudělala moc velký dojem. Neměla jsem ani chuť tam jít. Monika mi ale logicky vysvětlila, že za zkoušku nic nedám. Tak jsem nakonec šla a jsem ráda, že jsem šla. Dostala jsem super kafe. Personál se na mě usmíval. Manažerka byla Němka a Srí Lančan. Personalista Kiwi. Pohovor byl neobvyklý, jelikož jsem rovnou řekla, že jsem servírku v angličtině nedělala, že se to musím naučit, ale že se učím rychle. Odcházela jsem se slovy, že se mi ozvou. Odcházela jsem s pocitem, že se mi neozvou, ale pokud ano, neudělají ze mě idiota, protože ví, že se potřebuju všechno naučit.

Jaké překvapení, když se Charlotte druhý den ozvala. Pozvala mě na zkoušku. Po dvou hodinách mi řekla, že jsem úžasná, že mám práci, a jestli bych nemohla zůstat ještě dvě hodiny. Za dva dny jsem podepsala smlouvu, dostala trička, zástěru a tradá na plac.

Mým nejoblíbenějším jídlem v Bodrum Kitchen se stal falafel se salátem a humus pomazánkou. Miluju falafel a vůbec cizrnu. Zbožňuji její oříškovou chuť a super využití do všech jídel. Můžete ji použít jako základ do pomazánek, bezmasých karbanátků, je z ní skvělý guláš, kaše jako příloha, úžasná mouka na pečení nebo ji přidávám do zeleninových salátů.

Cizrna nebo-li římský hrách, pochází původně z Turecka a Sýrie. V současné době je největším producentem cizrny Indie, severní Afrika, Mexiko či Blízký východ. Neobsahuje žádný lepek, a tak je možné ji použít jako náhražku obilovin. Obsahuje velké množství vlákniny, která zabraňuje vstřebávání cholesterolu do krve a pomáhá tak správnému chodu střev. Cizrnu ocení hlavně vegani a vegetariáni, protože je pro ně skvělým zdrojem bílkovin. Je dobrým zdrojem vitamínů B2 a B6, také kyseliny listové, která je důležitá hlavně pro těhotné ženy, jelikož se podílí na správné funkci nervové soustavy. Stačí sníst denně 40 gramů cizrny a máte splněnou denní doporučenou dávku této živiny. Z minerálů stojí za zmínku hlavně železo. Cizrna obsahuje třikrát více železa než maso, dále pak fosfor, draslík, vápník a zinek.

Cizrnu je možné koupit již naloženou v plechovce, kterou můžete ihned používat, ale já nejsem velký fanda této varianty, raději používám sušenou, kterou je nutné nechat přes noc namočenou ve vodě. Když ji vařím, přidávám kousek mořské řasy, stejně jako ke všem luštěninám, jsou pak lépe stravitelné.  Proti nadýmání působí skvěle také bazalka, oregano, majoránka, saturejka nebo libeček.

Falafel se vyrábí z cizrny a původně pochází z Egypta. Mnoho veganů si ho oblíbilo namísto masových karbanátků. Většinou se podává v pita chlebu nebo placce jako kebab. Já jsem si ho však oblíbila jen se salátem, ale je možné salát i s falafelem servírovat s majonézou zabalený v placce.

Falafel se zeleninovým salátem

Ingredience Falafel

o    2 šálky namočené cizrny

o    1 šálek nasekané jarní cibulky (zelená část)

o    1/2 šálku nasekané petrželky

o    4 stroužky nasekaného česneku

o    1 polévková lžíce mletého římského kmínu

o    2 lžičky soli, pepř a špetka soli

Ingredience Salát

o    1 ks řepy

o    ½ ks pastiňáku

o    ½ fenyklu

o    ½ mrkve

o    různé druhy listových salátů

o    řeřicha či jiné výhonky

o    med, pepř, sůl, olivový olej a citrónová šťáva

Postup:

1.   Falafel

Cizrnu přes noc namočíme. ( U nás v restauraci používali plechovkovou.) Druhý den slijeme vodu a cizrnu rozmixujeme. Do mixéru přidáme nasekanou cibulku, petrželku, na menší kusy nasekaný česnek a rozmixujeme. Přendáme do mísy, osolíme, přidáme koření a dáme na 30 minut do lednice. Tvarujeme kuličky a důkladně je mačkáme, aby držely pohromadě. Na závěr je trochu smáčkneme, takže budeme mít takové malé karbanátky. V Itálii jsem na falafel viděla přímo formičkovač, který vypadal jak porcovač zmrzliny. Díky němu tak dosáhnete vždy stejného tvaru a tloušťky. Smažíme ve velkém množství oleje na středním plameni dozlatova. Nemám ráda smažení ve fritéze, ale přesně tam se to v Bodrum Kitchen smaží. Necháme okapat na ubrouscích, které vysají přebytečný tuk.

2. Salát

Nejdříve si připravíme směs na pečenou zeleninu. Jednu lžičku medu, trochu soli, pepře a citrónové šťávy a olivového oleje smícháme dohromady. Řepu a pastiňák nakrájíme na menší plátky, asi půl cm silné. Fenykl taktéž na menší plátky a kousek mrkve nastrouháme na plátky škrabkou na brambory. Vše obalíme ve sladkokyselé směsi a dáme péct na 180 °C zhruba na 15 až 20 min. Důležité je, aby byl fenykl měkký. Pokud ho neupečete do změknutí, nebude vám tolik chutnat. Do misky si připravíme směs listových salátů. Já miluju rukolu, polníček a třeba špenát nebo co je na zahrádce, přihodíme řeřichu nebo jiné naklíčené výhonky, které jsou plné minerálů. V misce si připravím tu samou směs, kterou jsem používala na pečení zeleniny. Hezky ji vymícháme metličkou, aby byla krásně hladká. Ochutnejte ji. Měla by být příjemně sladko-kyselá, ale zároveň slanější. Pečenou zeleninu smíchejte klidně ještě teplou s čerstvými lístky a sladko-kyselou zálivkou. Na vrch salátu si nandejte čerstvý falafel. Budete překvapení úžasnou chutí. Škoda, že takový salát mi v práci nikdo neudělal. Jedla jsem ho jen s listovým salátem, ředkvičkami a rajčátky. Olivový olej jsme měli příšerně hořký, takže ten jsem vynechávala a používala jen sůl a balsamico. Než olivový olej použijete, raději ho ochutnejte. Musí vám chutnat. Pokud bude hořký, zkazíte s ním celý salát, a to by byla vážně škoda. Přeji dobrou chuť.