Divadelní soubor Vltavan má v Týně nad Vltavou dlouholetou tradici. Vše začalo na počátku prázdnin roku 1855, kdy se parta mladých studentů rozhodla založit amatérské divadlo. Cesta k němu nebyla jednoduchá. Ve městě nebyl žádný sál přizpůsobený potřebám divadla, nikde nebylo jeviště. Mladí nadšenci se ale nevzdali. Pomohl kolodějský baron Jan Schell-Bauschlott, který zapůjčil své staré zámecké divadlo a ruku k dílu přiložili i týnští měšťané, kterým se nápad s divadlem líbil. Je neuvěřitelné, že už za třináct dní, 18. srpna, se na náměstí v hostinci Františka Veselého „U Zlatého slunce" konalo první slavnostní představení s názvem Nové divadlo. Hned v dalším týdnu sehráli ochotníci další „kus" - Klicperův Divotvorný klobouk.

To však byla teprve předehra k hlavnímu dějství budoucího souboru Vltavan. Pro nedostatek rekvizit a dekorací se divadlo na krátký čas odmlčelo, aby konečně mohlo v roce 1856 vzniknout na statutárním základě. Byly schváleny stanovy a výbor, který byl pověřen vedením spolku. Prvním ředitelem se stal T. Pavlásek, režisérem K. Procházka a jednatelem a pokladníkem J. V. Nikolau. Kulisy a dekorace namaloval Josef Vovesný, malíř z Podháje. Divadlo mělo celkem 37 herců - 25 mužů a 12 žen. V následujících dvou měsících bylo sehráno 8(!) představení, z nichž za nejzdařilejší byla pokládána Paní Marjánka, matka pluku. Kromě samotného hraní se soubor zabýval i další činností, pořádal plesy, dobročinná představení, divadlo vydávalo týdeník Český herec. Soubor hrál aktivně do roku 1858. Pak se na dvě divadelní sezóny z neznámých důvodů odmlčel.

V roce 1861 byla kontinuita obnovena a pokračovalo se opět v hostinci Františka Veselého. Divadlo bylo obohaceno o vlastní orchestr, který si sám skládal hudbu a nápěvy k jednotlivým představením. V roce 1865 nastal v divadle rozkol, neboť mladší generace herců se začala osamostatňovat a hrát divadlo dle vlastních představ. To vedlo k dlouhým třenicím se zbývajícími členy spolku, obě poloviny se přely, kdo má větší nárok na dekorace, uložené na půdě staré školy. Výsledkem bylo, že se dekorace čtyři a půl roku nepoužívaly. Po jejich vynesení na světlo byli ochotníci zděšeni tím, co z původního divadla, uloženého v nevhodných vlhkých prostorách, zbylo. Zdálo se, že tím veškeré aktivity skončily. Ale nadšení bylo silnější než všechny překážky.

Výbor se zadlužil ve zdejší záložně, bylo nakoupeno nové zařízení a divadelní knihy. V roce 1870 se dosavadní sbor ochotníků přeskupil ve spolek a oficiálně tak vznikl Divadelní ochotnický spolek Vltavan. Následoval rozkvět divadla. Hrálo se velmi často, kromě oblíbených komedií, jako byly například aktovky se slibnými názvy Pan domácí a Blázinec v prvním poschodí, se ochotníci často uchylovali ke hrám probouzejícím národní vědomí, hrála se dramata Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Ladislava Stroupežnického a dalších, byly pořádány oblíbené „živé obrazy", nejčastěji s historickými tématy. V roce 1905 se spolek rozhodl odhalit na místním hřbitově náhrobek slavného českého loutkáře Matěje Kopeckého, který zde je pochován, ale dosud neměl upraveno důstojné místo svého odpočinku. (V roce 1927 byl do památníku zasazen reliéf Matěje Kopeckého).

Ani válečná léta nepřerušila ochotnickou činnost. V roce 1921 dokonce vzniklo na popud nadšeného divadelníka a amatérského výtvarníka Jeníka Švehly tzv. Divadlo v přírodě o rozloze 1.500 m na místě pozemku určeného ke stavbě Sokolovny. Po její dostavbě v roce 1925 získal soubor konečně stálou scénu s výborně vybaveným jevištěm.
I v období okupace pokračoval soubor ve své činnosti, bylo sehráno celkem 23 her. Po válce vznikla odnož Vltavanu - dětský soubor, který měl velký úspěch a pravidelně se zúčastňoval divadelních soutěžních přehlídek. Začal se tak připravovat „vltavanský dorost", postupem doby přibývali další a další členové, z nichž mnozí účinkují jako aktivní členové souboru dodnes.

K velmi důležité události v životě souboru došlo v roce 1983 - ochotníci si vybudovali v Bedřichových sadech, na místě bývalého týnského hradu, otočné hlediště, které je jediným otočným hledištěm s amatérskou scénou v Evropě. Každoročně je zde v letní sezóně sehráno kolem třiceti představení, divácky velmi vděčně přijímaných a hojně navštěvovaných. Ochotníci kromě nabité letní sezóny, kdy se hraje čtyřikrát týdně, pořádají ještě zájezdová představení, účinkují při natáčení televizních pořadů a při kulturních akcích města.