Ovesná kaše na tisíc způsobů

Všechno se děje pro něco, ať už v dobrém či zlém. V životě se několikrát dostaneme do situace, která od základů změní náš život. Já se v těchto situacích pohybuji vcelku často. Občas si říkám, jak by bylo fajn se usadit. Nekočovat pořád jak kolotočář. Mít dům na pevných základech, zahradu a točit se už jen kolem plotny a dětí. Byla bych to ale já?

Z Kanárských ostrovů jsme se do Čech vrátili na léto. Krásné počasí, brigáda na Šumavě v národním parku, houbaření a neustálé básnění o nádherných ostrovech plných avokád a manga. Dál jsme si užívala svoji romantickou pohádku. Jediné, co mě trápilo, byl fakt, že si musím začít hledat práci. Jako vystudovaný spisovatel se zaměřením na žurnalistiku a státnicemi z češtiny jsem si myslela, že mám jasno. Do cesty se mi však připletl program pro absolventy, který pořádal jeden velký obchodní řetězec v Čechách. Vždycky jsem si říkala, že budu obchodnice po taťkovi, a tak jsem to zkusila. Práci jsem dostala. Vyfasovala jsem šílenej mundur, který se skládal z modrých autobusáckých kalhot a červené košile. Krasavice k pohledání. Práce pro mě byla něčím úplně novým. Dostala jsem se i za kasu, což jsem si z hlediska spisovatele, chtěla vždycky zkusit. Bavilo mě pozorovat lidi. Dívat se, co nakupují a vymýšlet si příběhy, kdo jsou.

„Jsme, to co jíme.“

Po pár dnech mě ale moje nadšení přešlo. Měla jsem tu čest s „měničem“ a moje kapsa byla o čtyři tisíce lehčí. Jakožto stará trhovkyně jsem si myslela, že tohle se mi stát nemůže, a stalo.  

Hlavu jsem měla plnou starostí z nové práce a do toho mi volala má drahá polovička, že je v nemocnici. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem nestačila ani mrknout a měla život vzhůru nohama.

Operace, rekonvalescence, odmítnutí léčby doporučené doktorem, čtení odborných publikací, článků na internetu, hladovka, pití zeleninových šťáv, používání pouze bio potravin, kupování tisíce tinktur a preparátů. V práci si ze mě dělali srandu, že vykupuju všechnu bio zeleninu a ovoce, co máme na skladě. Náš jídelníček se totálně změnil. Žádný cukr, žádná bílá mouka, žádné mléčné výrobky, žádná sůl. Partner se mi ztrácel před očima, ale pomalu mizela i jeho nemoc, a to nás ujišťovalo, že jsme se vydali správnou cestou. Já sama jsem se pustila do různých detoxů a očisťovacích kůr. Bohužel ne vždycky, to dopadlo dobře, protože patřím k lidem, kteří jakmile skončí detox, tak se neudrží a semelou všechno, co jim přijde pod ruku, takže si víc ublíží, než pomůžou.

Bylo to velmi náročné období, a to hlavně na psychiku. Myslím si, že naše zdravotnictví je úžasné, ale na můj vkus dosti tajemné. Čekat po každém vyšetření až dva dny na verdikt, zda se uzdravuji nebo umírám, je tak zralé na to si jít hodit mašli rovnou. Dalším problémem bylo a neustále je pokušení, chutě. Babičky, maminky, tety, všichni tak úžasně vaří a pečou. Jenže proč nám to všechno tak skvěle chutná? Protože je to plné cukru, mouky, tuku…Začali jsme si vařit i péct sami. Pili jsme ovocné a zeleninové šťávy, snídani bez vločkové kaše jsme si nedovedli představit, vařili zeleninu a hlavně ji různě zapékali.  Snažila jsem se i zdravě péct, ale moji kamarádi konstatovali, že peču hlínu, tak jsem tuto snahu odložila na dobu neurčitou.  Za to jsem začala péct vlastní žitný, kvasový chléb. Nejkrásnějším dárkem pod stromeček, se tudíž pro mě stal úžasný elektrický, kamenný, mlýnek. Skvělá věc, jak mít neustále čerstvou mouku. Zrna sama o sobě mají dlouhou trvanlivost, pokud je nějak neporušíme. Zrno se skládá ze tří částí:

1. Obalu (otrub), kde je nejvíce vlákniny, kyseliny rytinové a minerálních látek.

2. Moučného jádra, které obsahuje bílkoviny, hlavně lepek, škrob a malé procento živin.

3. Klíčku, ten má nejvíce zdravých tuků, vitamínů, kvalitních bílkovin a vitamíny E, B, B1 a B6.

Takto namletá zrna tudíž podléhají velmi rychle zkáze. Oleje v klíčku žluknou během několika týdnů či měsíců, záleží na způsobu skladování. Proto je dobré si při nákupu celozrnné mouky, dát pozor na to, jak dlouhou má dobu trvanlivosti. Kupujte jen tu nejčerstvější, abyste si jejím konzumováním spíš neublížili. Já jsem se mlýnek naučila používat úplně na všechno. Když jsem si chtěla udělat placky jako přílohu, namlela jsem si pohanku a červenou čočku. Stačí pak už přidat jen vodu a vaše oblíbené koření a úžasná příloha k zeleninové směsi je na světě. Rýžová mouka je zase skvělá na zahuštění jídel, špaldová na sladké pečení, kukuřičná na kaše, ovesná na pečení jak chleba tak sladkého. Semlít můžete úplně všechno. Škoda jen, že tato krásná dřevěná věc váží vcelku hodně kg a do batůžku na Zéland už se mi nevešla. Opravdu ho tu dost postrádám, stejně jako svůj šnekový odšťavňovač a domácí pekárnu.

Byla jsem taková princezna ze mlejna, ale nakonec jsem si i toto obtížnější životní období začala užívat. A jako ve správné pohádce i v téhle nakonec všechno dobře dopadne. Po odstranění wifi, mikrovlnné trouby, návykům spaní s telefonem na nočním stolku, odbouráním pití chlorované vody, vyházením veškeré kosmetiky, sprchových a jiných přípravků plné chemie, domluvou, že solit jídlo budeme alespoň trochu, se nám žilo vcelku krásně.

Já jsem si z téhle životní etapy odnesla jedno důležité moudro: „Všeho s mírou.“ Nic se nesmí přehánět. Je dobré přemýšlet nad tím, co jíme, ale hřešit je lidské. A když už si jednou pustíme pusu na špacír, tak si to hlavně nesmíme vyčítat.

Můj, dnes již, nejlepší kamarád, téměř bráška, se díky své silné osobnosti, možné i trochu mojí podpoře, ze zákeřné nemoci dostal. Bez čerstvé šťávy, vločkové kaše k snídani a zeleninou nabouchané lednice, což nám zůstalo oběma, neudělá ani ránu, ale hřešit mu jde taky krásně. Svoje hříchy však splácí sportem. Začal hodně lézt a běhat po horách. Udělal si horského průvodce a v tranďáku vozí lidi do Alp.

Vločková kaše na tisíc způsobů