 |
 |
|
|
Cuketa s kouskem zélandské louky
V minulém článku jsme rozdráždily naše chuťové pohárky úžasnými slávkami s parmezánem, o kterých už si jen můžeme nechat zdát. Je na čase přepnout do módu nízkonákladového cestování. Poslední výplata přistála na bankovním účtu a teď se budou dolary jen hezky kutálet pryč.
Všeobecně platí, že pokud pracujete, lépe se vám žije. Když s prací seknete, je nutné se uskromnit. První věc, na které většinou všichni začínáme šetřit, je jídlo. Kvalitní stravu vyměníme za nekvalitní levné potraviny, protože si myslíme, že ušetříme. Ve finále, ale jídla sníme více a k tomu se dojídáme sladkostmi, protože nám chybí energie. Na jídle se ale dá ušetřit i jiným způsobem a rozhodně ne na úkor kvality.
Nevím jak vy, ale já jsem z domova naučená dělat si válečné zásoby. Kamarádi se mi smějí, že bych přežila třetí světovou, ale ať se snažím sebe víc, zásoby si neustále vytvářím. Výhodou cestování je to, že si zásoby tvořit nemůžete. Když cestujete jen s batůžkem, tak si každé kilo navíc rozmyslíte, když jedete autem, kila nehrají roli, ale zase musíte koukat na trvanlivost potravin, pokud vaše auto nemá ledničku, jako to moje. Dalším problémem je uskladnění, protože nikdy nevíte, jaká potvora se vám na cestě může do auta dostat, ale o tom až zase příště.
Jedním z důvodů, proč jsem nezačala objevovat krásy Zélandu pěšky či stopem, bylo vaření. Stravování toustovým chlebem, burákovým máslem či levným fast foodem už mám věkově dávno za sebou. Jazýček jsem si zmlsala vlastním vyvářením a moje Estimka mi tento komfort nadále umožňuje. Ke štěstí mi stačí jedna plotýnka, pánev, dva hrnce, napařovák, prkýnko, nože, stoleček, židle, talíře, misky a pár zavíracích skleniček a krabiček.
Když jsem přiletěla na Zéland, vyděsila mě cena některých potravin. Jako správný vařící maniak jsem strávila prvních pár dní v supermarketech a lokálních krámcích, abych zjistila, co tu mají a naopak nemají. Dělám to tak vždycky, když přiletím do cizí země, dá se tak lépe proniknout do tajů cizokrajné kuchyně. Trochu jsem se zděsila cenami ovoce a zeleniny, které tvoří většinu mého jídelníčku, ale po pár měsících žití a vydělávání jsem se uklidnila. Cena ovoce i zeleniny klesá a stoupá v závislosti na jeho sezóně a ve spoustě krámů je možné ji nakoupit ve výprodeji za pár dolarů. Stačí jen vědět, co kdy a kde nakupovat. Například avokádo se v létě dalo sehnat u silničních prodejců i pod dolar, a to mluvím o krásném velkém plodu. Naopak přes zimu se v krámě vyšplhalo až k šesti dolarům za kus, stejně jako paprika, okurka, salát a mnoho dalších potravin. Vitamin C je však možné přes zimu doplňovat národní chloubou, ovocem kiwi, které je v tuto dobu nejlevnější. Úplně nejlevnější řešení je kamarád, co má kamaráda, který trhá kiwi nebo trhači s plnými auty jablek a zeleniny, kteří stejně jako vy nocují na bezplatných parkovištích.
Na severním ostrově se během léta dá koupit levná zelenina i ovoce u prodejců kolem silnic. Dost často si pro ně zajíždíte až k nim domu. Na jižním ostrově zase najdete spousty boudiček nabízejících domácí produkci od pěstované zeleniny, ovoce, marmelád, chutney i vajíček. Na každém sáčku je napsaná cena, kterou vhodíte do volně ležící kasičky. Občas můžete narazit i na drobné mince u kasičky, abyste si popřípadě mohli i vrátit. Problém je ten, že si na Zélandu odvyknete nosit u sebe hotovost. Pro tyhle případy si škudlím každou minci.
Cena potravin se taktéž liší tím, kde se pohybujete. Severní ostrov je všeobecně levnější na ovoce a zeleninu. Ve větších městech jsou větší obchody, kde seženete potraviny levněji. V menších městech zase bývají potraviny dost často ve výprodeji, ale musíte natrefit na ten správný obchod. Naštěstí to na Zélandu nefunguje tak jako u nás, že do slevy jdou potraviny, které vám po cestě domů utečou z tašky. Dost často to jsou potraviny, které mají ještě tři dny do minimální doby spotřeby. Nemusíte se tak bát si koupit kousek čerstvé ryby, masa, jogurtů ani pomazánek. Za celou dobu se mi stalo jenom jednou, že jsem musela zlevněnou potravinu vyhodit. Byl to jogurt z mandlového mléka.
V každém větším městě také narazíte na specializované asijské či indické potraviny. V jednom takovém v Aucklandu jsem si nakoupila zásoby trvanlivých potravin na cestu. Rozhodně se u nich vyplatí nakupovat koření, curry pasty, kokosová mléka, rýžové či tapiokové mouky, sojové omáčky, luštěniny i rýže.
Cestou jsem také narazila na „bezobalové“ krámky, kde si naberete množství potravin i koření dle vlastního uvážení. Čímž ve finále taktéž ušetříte, jelikož si nemusíte kupovat zbytečně velká balení.
Nejlépe ale ušetříte, když si potravinu najdete v přírodě. Na jaře začne růst ve vlhkých lesích máta, řebříček a česneková tráva, která je skvělá do každého jídla a květy se perfektně hodí na ozdobu. Na loukách potkáte jitrocel, jetel či kopřivu, kterými můžete nahradit špenát. Mušle je možné sesbírat za odlivu na pláži, slávky najdete připevněné na útesech a ryby si můžete volně nachytat v moři, tady je jen dobré znát pravidla, která na Zélandu dodržují. Čerstvou zeleninu si můžete odpracovat v komunitních zahradách, které najdete skoro v každém městečku. Zélanďané jsou vstřícní a za každou pomoc jsou vděčni a rádi se vám odmění.
A najednou, když si hezky všechno spočítáte, tak zjistíte, že jíte zdravě, kvalitně a za rozumnou cenu. Teď je otázka, jak si se získanými surovinami poradíte s malou kuchyňkou bez elektriky. Pro inspiraci přidávám svůj recept na Cuketu s trochou louky, kdy jsem si část surovin nasbírala při výšlapu na Mt. Tauhara u jezera Taupo.
Napsala: Alena Voglová
FACEBOOK CESTOVATELSKÁ KUCHAŘKA
Cestovatelská kuchařka
Cuketa s kouskem louky
20 min 2 porce
Ingredience:
o 1ks cibule
o 1ks cuketa (střední)
o 1 svazek lučních rostlin – jitrocel, řebříček, jetel, šťovík
o 1 ks mrkve
o 2 lžičky zelené curry pasty
o ½ plechovky kokosového mléka
o 1 hrnek rýže či pohanky
Postup:
1. Na oleji lehce osmahneme cibuli a curry pastu, přidáme cuketu, tenké plátky mrkve a zalijeme trochou vody. Přidáme na kousky nakrájené či natrhané zelené lístky a dusíme pět minut. Nakonec celou směs zalijeme kokosovým mlékem. Množství záleží na tom, kolika procentní směs si koupíte. Mléko by nemělo být dominantní a nijak aromatizované, jinak se změní chuť celého pokrmu. Dochutíme solí a pepřem. Podáváme s rýží nebo pohankou, která je na Zélandu možná levnější než v Čechách.
|
|
