Jihočeský kalendář akcí - kultura, koncerty, zábava, sport, ubytování

Jih Noviny

JIHOČESKÝKALENDÁŘAKCÍ

Daniel Landa rozvášnil Budvar arénu

23.11.2018

 

Daniel Landa rozvášnil Budvar arénu

 

Doslova megakoncert se odehrál začátkem listopadu na hokejovém stadionu v Českých Budějovicích. Daniel Landa se zde zastavil při příležitosti oslav svých padesátin, ke kterým si dopřál opravdu velké koncerty. V jihočeské metropoli jej vidělo přes osm tisíc návštěvníků.

 

Kdo by to tehdy na počátku devadesátých let řekl, že na toho plešatého chlapíka, co v televizi tančí pogo na svůj první hit Jó ulice, budou chodit tisícové davy, aby viděli jeho představení. Daniel Landa od první desky udělal kus práce a jeho úspěch je zcela zasloužený. Prakticky na co sáhne, to se mu zadaří a má i komerční úspěch, aniž by to bylo prvoplánované.  Vzpomeňme na muzikál Krysař, který je i pro příští rok zcela vyprodaný.

 

U koncertování je sice pravda, že Daniel se objeví na prknech, co znamenají svět jen zřídka a proto jsou jeho ojedinělé koncerty tak hojně navštěvované. To ovšem nesráží fakt, že je vyhledávaný interpret a někdy je lepší hrát jednou za čas pro tisíce lidí než každý týden pro stovky. Za mě je tahle strategie vypiplaná na jedničku a funguje.

 

Koncert samotný byl skutečně ve velkém stylu, v takovém tom americkém. Kapela uprostřed stadionu, lidi okolo muzikantů, kteří běhají po pódiu dokola, aby si z nich každý divák něco urval. Trošku se přitom člověk ztrácí a pokud někdo rád pozoruje prstoklady muzikantů, tak si toho moc neužije. Ovšem celková scéna neměla chybu.

Zpočátku se Landa a spol. pustili do hluboké historie a zazněla celá řada songů z prvního alba a došlo i na tu Ulici. Byla to pěkná sonda do devadesátek . I album Chcíply dobré víly bylo slušně zastoupeno,  z dalších byl pak výběr spíše sporadický.  Z alba Konec snad nezazněl ani jeden song.  Celkově výběr až na přídavky byl v naprostém pořádku. Měl logiku a spád.

Výkony muzikantů asi nemá smysl moc hodnotit při takovémto stylu hudby. Nicméně Vartecký je na pódiu vidět a je to persona. Za bicíma Žežulka, bubeník, kterého vychovali kluci z Arakainu, je jeden z nejlepších v Čechách. Samotný Landa není kdovíjaký zpěvák, ale prostě má charisma a o tom to celé je. O jakémsi kultu osobnosti, který dokázal Dan vytvořit.

 

Trochu jsem se bál, že se koncert zvrhne v politickou agitaci, ale naštěstí se tak nestalo. Sice tam padlo pár vět o vlastenectví a tak, ale to se dá pobrat jako součást koncertu. Horší byly ty přídavky. Ve finální fázi, kdy to má valit tam kapela hodí takové ohrané rádiové cajdáky jako Motýlek a Šance, songy, které srážejí dolu alba, na kterých jsou umístěné stejně tak srazili dolu koncert.

Když už jsme u těch malicherných výtek, tak je také škoda, že kapela skladby jen přehrála bez nějaké nástavby a širší komunikace s publikem. Věřím tomu, že kdyby Dan chtěl, tak kolem stadiónu lítají mexické vlny jako při hokeji v Naganu.  Ale jak říkám, to jsou jen malé výtky, tak dvě procenta se sta procent skvělého zážitku, který Daniel a jeho banda připravil pro jihočeské fanoušky. Zážitek, na který nikdy nezapomenou.

 

 

      Jihočeský kalendář akcí

      Generální partner

O nás