 |
 |
|
|
Veganská Feijoada z Brazílie
Nevím, jak vy, ale já ráda experimentuji. Zbožňuju ochutnávat nová jídla, vymýšlet různé chutě, kombinovat netradiční oblečení či zkoušet účinky různých bylinek, přírodních přípravků a oblíbených „diet“. Ne vždy se ale setkám s úspěchem.
Když jsem se ve dvaceti letech už nesnesla dívat na svůj věčně poďobaný obličej, zaběhla jsem k dermatologovi. Vyzkoušel na mě kde co, ale jeho zásadní verdikt zněl: „Začněte brát antikoncepci!“ …a co by člověk pro krásu neudělal.
Akné se hormonální antikoncepce leklo a zmizelo, ale ze mě se stala žena vnadných tvarů. Přibrala jsem deset kilo. Byla jsem zoufalá. Ani po hladovění se ručička na váze nehla. Po půl roce mi na mé přání značku prášků změnili. Po dvou letech zoufalství jsem se rozhodla, že je přestanu brát. Ztloustla jsem ještě víc. Začalo období diet a experimentování.
„Jak jsem začala držet diety, nepřestala jsem už tloustnout,“ říkávala maminka.
Škoda, že na rady rodičů dáváme, až když je většinou pozdě. Vyzkoušela jsem různé očistné diety. Jablková nebyla špatná, ale po třech dnech na jablkách jsem snědla všeho všudy tak dvě denně. Na rýži jsem vydržela 14 dní, tam jsem úbytek váhy zaznamenala vcelku rychle, tělo se krásně pročistilo, ale návrat k normálnímu jídlu jsem měla moc rychlý a žlučník začal protestovat. Na vysoké jsem praktikovala každý týden jednodenní půst, ale před ním a po něm jsem jedla, jak kdybych hladověla týden. Velký úspěch jsem zaznamenala při vynechání mléčných výrobků. Tuhle dietu jsem držela primárně kvůli zbavení se alergie, to že jsem zhubla osm kilo, byl jen krásný bonus navíc. Postavičku jsem měla jako proutek, ale když vidím na fotkách svůj poďobaný obličej, tak nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Perfektně jsem si užila týdenní detoxikační kůru, kdy především musíte vynechat veškerou sůl, kávu, alergenní potraviny a v polovině týdne máte jeden den půst, pak se pomalu navracíte zpět k běžné stravě. Zkoušela jsem i ledvinovou očistu v podobě týdenní konzumace pouze melounu, což nebylo nijak náročné, ale neshledala jsem žádné účinky, stejně jako při očistě jater. Nejhůře jsem odnesla očistu solným krystalem. Každý den jsem pila solný roztok, který měl dvanáct a půl procenta oné zázračné soli. Po čtrnácti dnech mi pod pravým prsem vyskočila tuková bulka. Za pár let se z bulky stalo pomalu druhé prso a musela jsem na operaci, která probíhala pouze v lokálním umrtvení. Vzhledem k velikosti boule, to byl spíš porod. Na památku mi zůstala jizva, která mě má odrazovat od dalších experimentů. Škoda, že ji přes mé vnady nevidím.
Nikdy jsem moc netíhla k masu. Mamka vždycky říkala, že jako malá jsem byla vegetarián. I v dospělosti jsem jím chvíli byla, ale dlouho mi to nevydrželo. Když jsem přijela na Zéland, začala jsem konzumovat daleko víc masa, než jsem kdy byla zvyklá. Monča a Graeme drží svojí variantu Paleo diety, takže denně konzumují maso, a já ho začala jíst s nimi. Po nějakém čase toho masa na mě bylo ale moc a najela jsem si zase na svojí zeleninovou stravu. V té době jsem si také hodně vypisovala po telefonu s Brazilcem, který mě nejenom učil anglicky, ale i mě dost psychicky držel nad vodou. Hlavně v době, kdy jsem si nemohla najít práci. Danilo je striktní vegan. Hodně jsme celou veganskou filozofii a stravu probírali. Až tak hodně, že jsem se rozhodla, být na chvíli vegankou.
Dala jsem si měsíc na zkušenou. Chtěla jsem vědět, jak bude moje tělo reagovat. Jestli opravdu budu mít více energie, chuti do života a budu se víc radovat. Vzhledem k tomu, že miluji pestrou stravu a mým nejčastěji navštěvovaným krámem v Kaplici byla zdravá výživa, kterou považuji za jednu z nejlepších, které znám, tak pro mě přechod na veganskou stravu nebyl ničím drastickým. Jako vegan nejíte nic živočišného. Žádné mléčné výrobky, což mi vyhovovalo, žádné maso, ryby, vajíčka a med. Co jsem považovala za naprostou hloupost je nejíst med, ale bylo mi vysvětleno, že při stáčení medu přichází včely o život, což bych tedy ještě pochopila, ale proč ne vajíčka, tomu nerozumím vůbec. Ty jsem postrádala asi nejvíc, protože ty vážně miluju. V práci jsem s veganstvím neměla sebemenší problém. K obědu jsem skoro každý den měla falafel, salát a ořechy. Snídala jsem ovesné kaše nebo ovoce s granolou. K večeři jsem si vařila zeleninové směsi a střídala přílohy. Jedla jsem vege sushi a vcelku mi to nepřišlo nijak obtížné. Cítila jsem se plná energie a bylo mi dobře. Dokonce jsem zhubla i nějaké to kilo, ale to nepřičítám veganské stravě, ba naopak. Spíš jsem změnila svůj dosavadní životní styl. Do práce jsem denně jezdila 6 km na kole, celý den jsem stála na nohou a běhala po place, odpoledne jsem si o pauze byla zaplavat a večer zase kolo. Začala jsem se hodně hýbat, a to je na postavě i dobré náladě vždycky hodně znát. Ke konci měsíce jsem ale začínala pociťovat krizi. Krize ale nepramenila z nedostatku nějakého jídla nebo z odpírání si určitých potravin. Jedla jsem všechno, co mi chutnalo. Zmrzliny na Zélandu seženete i veganské z kokosového mléka, hořké čokolády se pro vegany také vyrábějí, sušeného ovoce a ořechů jsem měla notnou zásobu a v restauracích v Aucklandu mají všude nějakou veganskou variantu. Začala jsem si ale uvědomovat, že svou dietou omezuji a zarmucuji lidi okolo sebe. Na kamarády v kuchyni jsem se obořila, když mi hranolky postříkali majonézou, odmítla jsem snídani od Graema, který se s ní připravoval nebo jsem se fucatila v restauraci, když pokazili mou veganskou objednávku. Také jsem cítila velký tlak ze strany Danila, který rozhodně nebyl odvařený z mého vánočního dárku. Nádherných kožených sandálků, které jsem od Moničky dostala, a měla z nich velkou radost.
Na konci měsíce jsem si sedla na pláž a dala se do rekapitulace pro a proti. Rozhodla jsem se nebýt ani vegan, ani vegetarián ani nedržet žádnou striktní dietu. Začala jsem jíst všeho s mírou. Teď například nejím mléčné a lepkové výrobky a vynechávám cukr, ale mám to nastavené tak, že když mi šéfová v práci k večeři udělá palačinku s domácí šlehačkou a karamelem, protože mi chce udělat radost a zapomene na to, že sladké nejím, tak ji alespoň trochu sním, protože ji nechci zarmoutit. Nehodlám již svojí dietou nikoho omezovat.
To, že jsem se rozhodla správně, se mi za pár měsíců po mé veganské éře potvrdilo. Prosila jsem Danila, aby mi poslal nějaký veganský recept, který bych mohla použít do Cestovatelské kuchařky. Napsal mi, že to není žádný problém, že mi rád nějaký pošle. Pár dní na to, mě jeden Kiwák vzal na lov divočáka. Byla jsem strašně ráda, že jsme žádného nechytli, protože bych určitě nechtěla vidět, jak mu vrazí kudlu pod krk, ale byla jsem zvědavá, jak to tady funguje. Byl to super zážitek. Kousek od nás se objevil obrovský jelen, který neuvěřitelně zaváněl. Drali jsme se s Nevillem takovou džunglí, do které bych sama asi nikdy nevlezla. Po tom, co jsem ale fotky zveřejnila na internetu s titulkem hunting, Danilo dal do komentáře plačícího smajlíka a už se nikdy neozval.
Každý máme nějaký svůj životní styl. Nelze říct, který je lepší či horší. Nelze ani druhé odsuzovat za to, že maso jí nebo ne. Každý má svou svobodnou volbu. Já jsem pro, jíst to, co našemu tělu dělá dobře. Důležité ale je, abychom svou volbou neomezovali a nermoutili ostatní.
Cestovatelská kuchařka
Veganská Feijoada z Brazilie
20 min 2-3 porce
Ingredience na Feijoadu:
Ingredience na salsu:
Postup:
1. Cibuli nakrájejte na menší kousky a osmažte na oleji, po chvíli přidejte římský kmín, bobkový list, oregano, a pokud máte rádi pálivé, tak chilli dle vašeho výběru. Koření nechte chvilku provonět a přidejte pokrájenou papriku, kterou taktéž krátce osmahneme. Normálně bych použila červenou kapii, ale na Zélandu kapie k vidění moc nejsou a paprika vyjde na 60 Kč jedna. Přidáme dobře uvařené fazole. Vzhledem k tomu, že jsem používala plechovkové, jsem to měla jednoduché na přípravu, ale kdyby se mi v krámě podařilo koupit sušené, sáhnu raději po nich. Je pravda, že ty z plechovky dodaly jídlu větší jemnost. Pokud budete používat plechovkové, slijte lák. Celou směs pak zalijte zeleninovým vývarem a nechte tak 15 minut povařit. Tradiční Feijoada se v Brazílii vaří s vepřovým, hovězím i jehněčím masem a finální směs má tak daleko silnější chuť, jelikož základem je silný masový vývar. Já jsem se ale rozhodla cíleně pro veganskou variantu. Po patnácti minutách odeberte tak hrnek směsi a rozmixujte ji na jemnou kaši ponorným mixérem. Tu ochutnejte, vraťte zpátky na pánev a dosolte a dochuťte kajenským pepřem.
2. Mezi tím, co se bude fazolová směs vařit, nasekejte čerstvý koriandr, rajčata na malé kousky stejně jako jarní cibulku. Kdo má rád pálivé, jako že já ho zbožňuji, tak může přidat ještě kousek čerstvého chilli, trošičku olivového oleje a špetku soli. Vznikne nám krásná voňavá salsa, kterou pak použijeme na finální doladění celého pokrmu. Pokud nemáte rádi koriandr, můžete ji udělat i z čerstvé petrželky.
3. Feijoadu podávejte s rýží a na vrch dejte dvě lžíce salsy. Chuť fazolí, chilli a koriandru je pro mě božskou kombinací. Nedokázala jsem se udržet a zbytek fazolí jsem dodlabala přímo z pánvičky. Přejeme dobrou chuť.
|
|
