Program v jednání.

Populární kapela Čechomor hraje v originálním pojetí české, moravské a slovenské lidové písně. Za dobu svého působení procestovali celou Evropu, Severní Ameriku a Rusko, spolupracovali s několika divadly a s významnými umělci. Skupina vznikla na jaře roku 1988 jako I. Českomoravská nezávislá hudební společnost. První album Dověcnosti vydala na přelomu let 1990 a 1991, deska obsahovala osmnáct méně známých lidových písní. Roku 1994 začala skupina pozvolna přecházet z akustického do elektrického zvuku. Později se rozhodla pro zkrácení jména na Českomoravská hudební společnost a pod tímto názvem vydala album Mezi horami (1996). V roce 1999 vyjela jako předskokan na turné s legendární Lucií. O rok později vydala nové album Čechomor, podle kterého si zkrátila jméno do současné podoby. Na této desce se poprvé podílela i Lenka Dusilová. Téhož roku se Čechomor vypravil na turné s Jarkem Nohavicou. S Jaz Colemanem, pod jehož velením nahrálo seskupení v roce 2001 úspěšnou a cenami ověnčenou desku Proměny, a s Jarkem Nohavicou natočil Čechomor film Rok ďábla (režie Petr Zelenka). Do kin byl uveden v roce 2002 a získal Českého lva v kategorii Nejlepší hudba. Další z řady živých nahrávek je záznam koncertu Proměny Tour 2003, Čechomor za ni dostal svého dalšího Anděla (Nejlepší DVD). V letech 2006–2010 vydal Čechomor další alba: Co sa stalo nové, Stalo sa živě, Sváteční a také trilogii Z hradů a zámků. V zimě roku 2010 si kapela si na své turné přizvala zpěvačku Ewu Farnou spolu s ryze dámským smyčcovým kvartetem Gadrew Way a o rok později vydala CD a DVD Čechomor v Národním a zejména řadovou desku s názvem Místečko. Na ní hostovala celá řada skvělých hudebníků – Gerry Leonard, Tony Levin a také Suzanne Vega. S poslední jmenovanou Čechomor absolvoval již dvě společná turné po České republice v letech 2009 a 2012.

Lúčnica, slovenský umělecký soubor, nositel nejvyšších domácích i mezinárodních ocenění, symbolizuje originální kulturu národa, jedinečného ve svých tanečních, instrumentálních a vokálních projevech. Slovenské lidové umění našlo v Lúčnici svého upřímného reprezentativního představitele, který plnými hrstmi rozdává unikátní a neopakovatelné plody bohaté tradice nadšenému publiku doma i v zahraničí. Je uměleckým a generačním pojítkem mezi tradicemi minulosti a bouřlivou, ale zároveň jedinečnou nádhernou přítomností. Lúčnica dostala do svého rodného listu dvě charakteristiky. První je věčná mladost ztělesněná členy souboru – studenty bratislavských vysokých a středních škol, kterých se od začátku aktivní činnosti v roku 1948 vystřídalo v souboru na 2000. Druhou charakteristikou je umělecké směřování souboru, kterého pramenem tvorby je tradiční lidové umění a jeho jedinečné profesionální jevištní zpracování v tvorbě uměleckého šéfa a hlavního choreografa souboru prof. Štefana Nosáľa. Lúčnica svým špičkovým uměním, krásou, mladostí a výbušným temperamentem okouzlila diváky nejen doma, ale i v šedesáti státech Evropy, Ásie, Afriky, Ameriky a Austrálie. Stala se kulturním fenoménem a diplomatem své země, reprezentující Slovensko (před rokem 1993 i Československo) tím nejuniverzálnějším jazykem – vlastní originální národní kulturou, která nepotřebuje žádného tlumočníka. Celá 65letá historie Lúčnice je úzce spojená s osobností uměleckého vedoucího a choreografa Štefana Nosáľa. Jeho umělecký génius a osobitá invence a vitalita vytvarovala z Lúčnice špičkové těleso. V čele souboru vytvořil více než 100 choreografií a celovečerních programů.

Historie Vojenské hudby v Olomouci se datuje již od doby Rakousko-Uherska. Po řadě reorganizací začal orchestr psát svou novodobou historii jako hudba 4. pěšího pluku. To bylo v roce 1945. V současné době je Vojenská hudba Olomouc profesionálním dechovým orchestrem v počtu 49 hudebníků a dvou dirigentů. Většina členů orchestru jsou absolventy vojenské konzervatoře nebo státních konzervatoří, popř. absolventi JAMU a AMU, což se odráží v umělecké kvalitě orchestru a náročnosti hraných skladeb. Mimo klasický repertoár pro dechový orchestr, obohacuje svá vystoupení i o instrumentace melodií z filmů a muzikálů a skladeb populárních skupin. Ve své koncertní činnosti hojně využívá i tvorby moravských autorů. V současnosti je velitelem a přitom hlavním dirigentem hudby major Gustav Foret a jeho zástupcem kapitán Richard Czuczor.