Program v jednání.

Polský tenorista Piotr Beczała patří ve svém hlasovém oboru k absolutní světové špičce. Svoji oslnivou kariéru zahájil roku 1996 v zemském divadle v Linci, o rok později se stal členem souboru opery v Curychu a v dubnu 2004 debutoval v Covent Garden jako Italský zpěvák ve Straussově Růžovém kavalírovi. Dva roky nato se poprvé představil v milánské La Scale jako Vévoda ve Verdiho Rigolettovi a se stejnou rolí vzápětí debutoval také v Metropolitní opeře. Další významný milník jeho umělecké dráhy představoval roku 2009 rychlý záskok za Rolanda Villazóna při představení Donizettiho Lucie z Lammermooru s Annou Netrebko v titulní roli, které bylo v rámci projektu Metropolitní opery „Live in HD“ přenášeno živě do celého světa. Pěvcova bohatá diskografie zahrnuje řadu CD nahrávek stěžejních rolí klasického operního repertoáru. Na svém CD s názvem Slavic Opera Arias má i skvělého Prince z Dvořákovy Rusalky a Jeníka ze Smetanovy Prodané nevěsty. Od roku 2012 nahrává exkluzívně pro Deutsche Grammophon. 

Kanadská sopranistka Sondra Radvanovsky je celosvětově uznávanou umělkyní vystupující na nejprestižnějších operních pódiích. Hloubku a nádherné zabarvení jejího hlasu doplňuje její mimořádné dramatické nadání a všestrannost při provádění velmi rozsáhlého repertoáru od titulních rolí jako Rusalka a Lucrezia Borgia po Roxanne v Cyranovi z Bergeracu a titulní roli v opeře Manon Lescaut. Je považována za jednu z nejlepších sopranistek Verdiho oper současnosti a současně za jednu z nejlepších interpretek bel canta. Z belcantového repertoáru jmenujme její vynikající ztvárnění Donizettiho „tří královen”, hlavních sopránových rolí v jeho tudorovských dramatech. V sezóně 2015/16 zpívala Sondra Radvanovsky titulní role v inscenacích Anna Bolena, Maria Stuarda i roli královny Alžběty v opeře Roberto Devereux, což žádná jiná pěvkyně v historii Metropolitní opery nedokázala. Role tří královen vyzdvihly její herecké schopnosti a hlasovou vytříbenost ve velmi rozdílných rolích. Deník New York Times popsal její umění těmito slovy „vystoupení plné citové zranitelnosti a hlasové troufalosti, milník v kariéře významné umělkyně”. Radvanovsky byla kritikou označena jako „Norma své generace“. Na úvod letošní sezóny Met uvedla s mimořádným úspěchem nové nastudování právě tohoto Belliniho mistrovského díla.

Leoš Svárovský vystudoval hru na flétnu na Pražské konzervatoři a dirigování na Hudební akademii múzických umění u prof. Václava Neumana. Svou kariéru začal v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera. V roce 1991 byl nadací Herberta von Karajana pozván ke spolupráci s Georgem Soltim, Claudiem Abbadem a Vídeňskými filharmoniky na festivalu Sommerspiele Salzburg. Od počátků své kariéry byl šéfdirigentem vynikajících českých a slovenských orchestrů. Působil např. jako hlavní dirigent baletu pražského Národního divadla a umělecký šéf a šéfdirigent Státní opery Praha. Působí u Slovenské filharmonie jako stálý hostující dirigent, spolupracuje s Českou filharmonií a s Českým filharmonickým sborem Brno. Je pravidelně zván na pódia mnoha renomovaných hudebních festivalů v České republice i v zahraničí a spolupracoval s mnoha významnými sólisty i s vynikajícími zahraničními orchestry. Většina nahrávek Leoše Svárovského byla pořízena firmou Supraphon Records, ale spolupracoval také s dalšími významnými nahrávacími společnostmi, např. Newport Classic, New Millenium Records BBC a ULTRAPHON Arco Diva. Od roku 2000 je pedagogem na katedře dirigování HAMU v Praze a od roku 2014 šéfdirigentem Aichi Symphony Orchestra v Nagoyi v Japonsku.

Orchestr PKF – Prague Philharmonia založil roku 1994 Jiří Bělohlávek pod názvem Pražská komorní filharmonie jako těleso složené z čerstvých absolventů hudebních škol. Bělohlávek stál v čele orchestru až do roku 2005, kdy jej na tři koncertní sezóny vystřídal švýcarský dirigent Kaspar Zehnder. V letech 2008–2016 působil jako její šéfdirigent a umělecký ředitel Jakub Hrůša. Od sezóny 2015/2016 vede orchestr francouzský dirigent Emmanuel Villaume. Stěžejní repertoárovou oblastí je od počátku existence souboru hudba vídeňského klasicismu, která je doplňována skladbami období romantismu a zvláštní koncertní řadou s hudbou 20. století. Za třiadvacet let svého působení se orchestr etabloval jako jedno z nejuznávanějších těles na domácí scéně a pravidelně vystupuje i na zahraničních pódiích. Natočil již více než 80 alb pro přední světová vydavatelství (Deutsche Grammophon, Harmonia Mundi, Decca) a obdržel za ně četná prestižní ocenění.